Po roce přišel opět poslední zářijový víkend a s ním i závod Běchovice – Praha. Počasí stejně jako před rokem bylo slunečné a zdálo se mi, že není takové teplo. Spolu s mírným větříkem do zad tak bylo optimální počasí.

Jako minulý rok jsem startoval s menším odstupem téměř jako poslední. Téměř poslední píšu proto, že dvě minuty před startem se mne nějakej chlápek ptal, kde se registruje, a že se uvidíme na trati. Tak ten jedinej byl na startu letos za mnou. Stejně jako loni jsem běžel rychleji než se mi zdálo. Po první polovině se zdálo, že můj cílový čas pod 45minut nebude problém. Nebýt hodinek, tak bych si ani nevšiml, že zpomaluju. Do cíle jsem nakonec doběhl, když časomíra ukazovala 45:00, čistý čas od proběhnutí startem pak byl podle hodinek 44:13, podle čipu dokonce ještě o dvě vteřinky rychlejší. Oproti loňsku (46:06) tedy zlepšení téměř o dvě minuty. Tentokráte se mi nějak nezadařilo pořádně zafinišovat a asi tři lidé mne v cílové rovince předběhli. Možná za to může, oproti loňsku, drastické snížení běhů nad 10km. O vzdálenostech 20+ ani nemluvě. Co taky moc nepomohlo byla včerejší cizrnová strava.

Letos jsem využil přepravu baťůžku pořadateli, protože Běchovice jako základna už nefungovaly, na druhou stranu jsem nemusel na noční :-). Těsně před startem jsem zjistil, že jsem si v batohu asi nechal tepovej pás a tak mi v grafu bude chybět jedna křivka. Když jsem si pak batoh vyzvedl a zjistil, že tam není tak mne jako nejpravděpodobnější možnost napadla lavička, kde jsem se před startem slunil. Moc jsem nedoufal, že tam ještě bude, ale abych si to nezazlíval, tak jsem se místo domů, proběhl zpátky do Běchovic. Pás tam kupodivu byl a to mi udělalo radost. Na závěr graf, který srovnává rychlost jednotlivých kilometrů z dneška a loňska.