No nebudu to nějak prodlužovat. Ke čtyřicetitřem minutám jsem se nedostal a výsledek byl horší než loni. Zhoršení ale nebylo moc velké a tak jsem se čistým časem vešel do 45ti minut s 22 vteřinovou rezervou. Úplná pohroma to tedy nebyla, prostě stagnace. S časem 45:19 od výstřelu jsem obsadil “pěkné”  609. místo v celkovém umístění, tedy o 23 míst níže než loni. Cílem proběhlo celkem 2156 závodníků, což je o 297 lidí více než v minulém ročníku. A jak to probíhalo?

Probudil jsem se v osm, trochu se poprotahoval a o půl si udělal míchaná vajíčka. Nevím proč, ale bál jsem se, abych neměl hlad a tak jsem si radši ještě po chvilce dal dva chlebíky s marmeládou. Jednou černý a jednou zelený čaj. Pět minut před desátou jsem vyrazil na autobus a za dvě hodinky už jsem byl připraven na startu.

V autobuse jsem si nebyl úplně jistý, jestli byla vajíčka, i když pouze dvě, dobrým nápadem, ale při výstupu už to bylo v pohodě. Hnedka jsem se vydal hledat taťku, abych popřál hodně zdaru (nakonec doběhl sice o pár vteřinek později než loni, ale stále daleko přede mnou). Jelikož závod letos vyšel na Václava, tak nám tu zahráli i hymnu. Bylo pěkné vidět, jak veškerý šrum najednou ustal a všichni se zastavili. Po startu veteránů se z tlampače ozývá, že se zavírá výdej startovních čísel, ale že pár případných opozdilců ještě vemou a tak kmitám do školy k prezenci. Spolu s číslem dostávám, krom různých letáčků i odznáček a tričko. Nejdřív se na mě paní tak podívala a pak povídá, že v tašce mám triko XXL, ale že mi můžou nabídnout i poslední dámské elko. Poté, co přede mne to pánské rozloží, beru jednoznačně dámské a po závodě zjišťuji, že mi i dokonce celkem padne. Až mi doslouží mé šedé, tak už tedy mám barevnou náhradu.

Pod Městským úřadem s novou fasádou se siluetami běžců odstartovali v jedenáct veteráni. Zatímco ti vepředu se mohli opravdu rozběhnout, tak ti hlouběji to měli kvůli davu trochu složitější. Po půl hodině následovaly ženy a v pravé poledne pak zbytek.

Po odběhu žen jsem dal baťůžek do dodávky, která mi ho převezla do cíle, a začal se protahovat. Loni jsem i trochu pobíhal, to jsem ale letos prakticky vypustil. Chvilku jsem si říkal, že bych se mohl pokusit startovat někde z chumlu. Když jsem viděl, jak tam jsou lidi nahečmaný, tak jsem raději opět volil opožděný start, abych nemusel o nikoho škobrtat. Zatímco loni to bylo tak, že jsem vybíhal jako zapomenutý, tedy že po proběhnutí startem jsem měl posledního běžce pár metrů přede mnou, tak letos mi přišlo, že vybíhám ještě s davem. Startoval jsem totiž “s rozeběhem”, tedy s mezerou asi stovky metrů od stojícího davu po výstřelu a i když jsem běžel pomalu, tak jsem je doběhl ještě než proběhli úplně startem. Ztráta od výstřelu činila oproti loňským 49ti pouze 40 vteřin.

Porovnání jednotlivých kilometrů s loňskem. Jak je vidno, velmi podobný průběh lišící se jen o pár vteřin, bohužel povětšinou do plusu.

Stejně jako loni (a myslím i předloni) jsem strávil povětšinu prvních dvou kilometrů na krajnici cesty předbíháním zadní části balíku. Letos tu zavedli vodiče na určité časy. Chlapíka s cílovým časem padesáti minut jsem předběhl na druhém kilometru a toho s 45ti minutama na kilometru čtvrtém a připadlo mi, že běží nějak moc rychle. Jak jsem pomalu ztrácel tempo, tak jsem se párkrát ohlédl a praporek s pětačtyřicítkou byl čím dál blíže. Předběhl mne na sedmém kilometru, kousek před hrdlořezským stoupáním a já až do cíle viděl jeho záda docela z velké dálky. Myslím, že to trefil velmi přesně. Oproti loňsku, kdy mne v cílové rovince pár lidí předběhlo jsem letos narazil spíše na brzdy a jednou jsem i vběhl na koleje abych se přez ně dostal. Možná to dělá ta hranice 45ti minut. Když je naděje se pod ní dostat tak si lidi ještě hrábnou a když ne, tak to prostě nějak dovalej, nevim. Teplota byla sice jen 20°C, ale jelikož bylo úplně jasno, tak jsem na sebe, po proběhnutí cílem, hnedka vylil půlku flašky s vodou, abych se trochu schladil.

Tak odkud přesně je tahle fotka už nevim, ale ten kluk co mě zrovna předbíhá, byl nakonec v cíli o pár vteřinek dřive než já.

Po doběhu společná fotka s tátou následovaná frontou na podpis desetibojaře Tomáše Dvořáka a čtvrtkaře Pavla Masláka na mé startovní číslo. Pak už jsem si šel pro baťúžek a pak na zahrádku na burčáček a cuketovou polévku. Už se těším na další ročník.

Na cestě k budově gymnázia pro baťůžek.