Jak to koncem listopadu vypadalo, že poslední dva měsíce nebude moc problém se přemluvit k plavání, tak začátkem prosince už to tak vesele nevypadalo. Zatímco v listopadu jsem čekal na to, až přejde studená fronta a teplota vystoupí z 8°C opět na dvouciferné hodnoty, tak v prosinci byl (a stále je) problém ve větru (30-90 km/h) a vlnama. Motivace dokončení “alespoň jedné minuty ve vodě pod širým nebem každý měsíc” ale nakonec moji pohodlnost překonala. Dneska jsem tedy zakončil to, co jsem začal na Nový Rok. Teď se pohybuji ve dvou polohách. Buď se na to příští rok vykašlu a nebo posunu minimum z jedné minuty na pět.

Listopad vs prosinec. Já vím, že to moc nevypadá, ale fakt jsou teďka větší vlny než před měsícem.

Po té, co jsem v listopadové vodě (teplota, podle webu, vody i vzduchu 12-13°C, téměř bezvětří) strávil deset minut, jsem si chtěl prosincovou dávku odbýt hned za pět dní, 1.prosince. Předposlední den předposledního měsíce se ale přihnal vítr a prohání se tu doteďka. Co zůstalo je častý déšť a přeháňky. Všudepřítomné bláto způsobilo, že mne ani nenapadlo zaběhnout až na maenporthskou pláž a oba měsíce jsem si odplaval na té swanpoolské. V prosinci (teplota, podle webu, vody i vzduchu 12-13°C, vítr 30km/h) mne neomezovaly jen vlny, ale i jejich vedlejší produkt v podobě surfařů (a to jsem si vybral ráno s nejmírnějším větrem za poslední dva týdny). Ti potřebují spoustu místa a tak jde plavat jen podél pobřeží. Problém je, že v hloubce kde dosáhnu, se dělají vlny a tak plavu stále buď do nich anebo mi jdou přes hlavu, a kde nedosáhnu jsem se trochu bál. Bylo z toho tedy jen pět minut. Alespoň jsem potom neměl problémy s jemnou motorikou při kolíčkování plavek na šňůru.

Počet plavacích minut v každém měsíci. Jestli tu bude podobný příspěvek i za rok, tak doufám, že eliminuji ty trapné jedničky.

Na grafu je pěkně vidět, že plavecká sezóna mi začala až (koncem) května, do té doby to byla jen křeč. Červen obsahuje i 80 minut plavání v Issyk-Kulu v nadmořské výšce 1607 m.n.m. Dalších 70 minut už přepadlo do července, kde figuruje i 40 minut v Song-Kulu ve výšce 3016 m.n.m. Jedno plavání proběhlo i v rybníku u Hatí a jedno v Praze ve venkovním bazénu, vše ostatní je Kanál LaManche. Právě ten venkovní bazén je kvůli vyhřívané vodě trochu sporný, ale v nouzi bych mohl započítat i koupání se v potoku.

Počet plavacích minut každým rokem klesá.

V porovnání s loňskem a předloňskem nicméně pokračuje pokles. Nadšení z nového už očividně polevilo a přesvědčit se k dřívějšímu vstávání pro delší (anebo alespoň nějaký) pobyt ve vodě už není tak snadné.

Toliko tedy první rekapitulace roku 2015.