Do třetice běh podél kanálu, i když teda jenom 5,5km, zbytek byl městem nebo parkem. Vyšlo to tak, že první den jsem měl v Solihullu volný, takže jsem si, krom lenošení, mohl dovolit i delší (vzdálenostně) běh, prodloužený (časově) o zastávky na focení. Další tři dny jsem měl směny od sedmi ráno do sedmi večer a běhal alespoň po kousku této trasy zpátky do penzionu, což bylo mezi 7 a 10km. Ráno jsem dával přednost procházkám, nejkratší cestou to byly jen dva kilometry. Směna sama o sobě byla nuda, kde nebylo moc co dělat, takže mi přibyla další knížka do fronty sem na blog, ale také mne po prvním dnu nepříjemně bolel sval na pravé noze. Jak jsem celý den seděl a pak najednou vyběhl, tak tělo moc nadšený nebylo. Teď ale zpátky k prvnímu běhu v tomhle předměstí Birminghamu.

Po 4,5km běhu domkovou zástavbou se konečně dostávám na most přes kanál Grand Union (podél kterého už jsem běžel kdysi v Tringu) a už stačí jen seběhnout a pokračovat kolem vody.

Provoz na kanálu nulový a lodě téměř žádné.

Podél kanálu byly k vidění kvítky bílé o kus dále v lesíku pak modré.

Toto už je park/rezervace Malvern a Brueton…

…kde jsem podběhl pod stromem, který ještě nezaregistroval že je jaro a minul napájecí místo pro psy.

Dalším parkem byl Tudor Grange (kde ale nic zajímavého nebylo) odkud jsem zamířil k vlakovému nádraží, od kterého to už k penzionu bylo jen pár set metrů.

Ze série tři posledních článků je tenhle z nejdelšího běhu, ale paradoxně je nejkratší, to jste si ale asi taky všimli 🙂