Žádná revoluční trasa to nebyla. Jednalo se vlastně o to samé, co jsem šel loni v dubnu, jen tentokráte jsem neodbočoval u zahrad, ale doběhl jsem až k řece Helford. Na druhé straně jsem to pak nevzal přímo domů, ale zaběhl jsem se až do centra Falmouthu. Jak jsem měl předchozí den volné odpoledne, tak dneska se jednalo o celý den. Continue reading
Od klienta v Ascotu jsem po noční pokaždé odjížděl do Wokingu, abych se vyspal. Po poslední noční to bylo trochu jinak. Auto totiž mělo zůstat v Ascotu a než abych vážil tříhodinovou cestu hromadnou dopravou, raději jsem se vyspal v autě a odpoledne se proběhl po okolí. Vlak k dalšímu klientovi mi jel až před půlnocí, takže času jsem měl hafo. Continue reading
V práci to mám teďka tak, že nebydlím u klienta, ale v podnikovém baráčku a do práce dojíždím. Každý den 11mil tam a 11mil zpátky, tedy asi 35km denně. Teďka o víkendu to byl klídek, žádnej provoz, za 25 minut jsem byl na místě. Ve všední den jedna cesta zabere klidně i hodinu. Dneska mne čeká poslední cesta na noční a tak jen pár řádek o autu, ve kterém jezdím. Jedná se o Renault Clio, některé moderní vychytávky v něm jsou dobré a některé mne zase dráždí. Continue reading
Tak tuhle knížku jsem objevil v knihovně u klienta a už po přečtení pár stránek jsem došel k názoru, že bude lepší, když si koupím svoji vlastní anebo si seženu verzi do Kindlu. Důvodem byla svědící ruka, která by podtrhávala jak divá. Spousta zajímavých informací a náhled do japonského myšlení dělá z této knížky velmi zajímavé čtení. Continue reading
Dlouho tu už nebylo žádné jídlo a tak přihazuji takovou zimní kejdu. Zimní proto, že by se suroviny měly dát nálezt v komoře i v tuto roční dobu a kejdu, protože to tak prostě vypadá. Já tyhle jídla podobná kaši mám rád. Takové jednoduché jedení to je. Lžíce, miska a už se dlabe. Continue reading
S filmovým pondělkem, nemaje jasného favorita, jsem měl tentokrát trochu problém. Nakonec jsem si vybral film Whiplash, který měl být o začínajícím jazzovým muzikantovi Andrew Neimanovi (Miles Teller) a jeho učiteli Terenci Fletcherovi (J.K.Simmons). Na jazzový koncert bych asi nešel, ale jako kulisu ve filmu ho mám rád. Pozitivně vypadalo i 87% na čsfd. Čeho jsem se naopak trochu bál, byla agrese, které, podle traileru, bude ve filmu asi celkem dost. Continue reading
Po přijetí z Londýna jsem hned od autobusu zamířil brzkým ránem do Zahru. Rodiče měli přijet až večer, biatlon začínal až po poledni a tak jsem držel basu se ségrou a šel si ještě lehnout. Po dvouhodinovém osvěžujícím spánku jsem vykoukl z okna, vánice ven moc nelákala. Cvakl jsem si fotku a než jsem si přenastavil foťák na delší expozici, aby byl vidět vítr, tak to už venku vypadalo klidně. Nazul jsem si tedy botky a vyrazil, na pro mne dost retro trasu, do Hostivaře a zpátky. Nijak jsem to neprotahoval a tak mi po doběhnutí hodinky ukazovaly sedm kilometrů, opravdu jen kolečko. Continue reading
Když se v Anglii objevím na nějakém novém místě, tak většinou nějaké dva dny trvá, než si najdu nějakou pěknou běžeckou trasu. Taková jistota bývají cesty podél vodních kanálů. Ty Britové začali stavět ještě před železnicemi a sloužily hlavně nákladní dopravě. Uhlí do továren, zboží do měst. Lodě byly původně taženy koňmi ze břehu a po těchto cestách právě rád běhávám. Ke kanálu Basingstoke to mám z baráku jen kilometr, což je super. Mezi výhody běhání podél kanálu patří – je to po rovince, nedá se zabloudit a nejezdí tu auta a přitom je celkem nízká pravděpodobnost bahna. Ve čtvrtek jsem běžel na západ a v pátek na východ. Celková délka vždy 20km. Continue reading
Včera jsem se opravdu po dlouhé době podíval na stránky zidisha.org, abych zjistil, kolik úvěrů je splaceno a kolik peněz mi vlastně leží ladem na tamním účtu. Čekal jsem, že to bude ve stovkách dolarů a tak, když jsem viděl v růžku číslici 15, tak jsem si myslel, že to bude jen nějaká zkratka na rychlejší půjčení. Pak jsem koukl do zpráv a vidím, že mi tam pořád někdo děkuje za dnešní půjčky, to už jsem se začal trochu bát, že se mi někdo hacknul do ůčtu. Po pár klicích se naštěstí vše vysvětlilo aktivací jistého vylepšení, o kterém jsem neměl potuchy. Continue reading
V úterý jsem se poprvé dostal do anglické nemocnice a opravdu jsem byl rád, že to nebylo kvůli mému zdraví. O tom, že tu lidé čekají dlouhou dobu na příjem jsem už slyšel i tak ale překvapí, když to člověk vidí na vlastní oči. Předpokládám, že naprosto akutní případy, jako třeba autonehody, probíhají jinak, pokud ale zrovna vysloveně neumíráte, tak vás tu čeká asi něco následujícího. Continue reading