Už jsem se k tomu chystal když jsem tu byl minule, ale nějak z toho sešlo. Teď už jsem byl úspěšnější. Burrito jako jídlo na cesty je praktické nicméně to mé nevypadalo tak kompaktně jak ty z obchodu. Spíše to připomínalo štrůdl. Chuťově nicméně dobré a tak jsem se před spaním pěkně nadlábl. Continue reading
Napadlo ještě více sněhu, teplota těsně nad nulou takže mírné tání – na běh to v neděli nebylo. Došlo tedy na procházku do lomu. Že na ni strávím čtyři hodiny jsem nečekal, ale to dělá to focení. Dost velká zdržovačka. Chtěl jsem být zpátky na ženskej biatlon ale nestihl jsem ani ten mužský. Ještě že máme ten internet a já se mohl radovat ze stříbrné medaile díky iVysílání po mém návratu. Continue reading
Už se mi to minimálně rok nepovedlo, takže to stojí za zmínku. Je pátek a já už mám odběháno svých padesát týdenních kilometrů. Ono taky bylo optimální počasí pro pomalé běhání. Tedy hlavně první tři dny. Slunečno a krásně umrzlo. Nikde žádné mokro ani bláto. Silnice čisté a polní cesty s ušlapaným sněhem. Pohodička. Jen ta viditelnost nic moc a proto žádné fotky, za nošení baťůžku s foťákem to nestálo. Včera už bylo zataženo ale stále nefoukalo. Dnes už to bylo slabší. Nasněžilo pár čísel, takže jsem běžel buď čerstvým sněhem nebo břečkou na silnici a mezi poli vanul ledový větřík Pod sněhem ještě k tomu nebyly vidět ledové plotny, takže to vyžadovalo pozornost plus k tomu koukat na pusté bílo přímo přede mnou, které způsobovalo trochu ztrátu orientace. Střední vzdálenost byla díky stromům v klidu a při zpáteční cestě už to bílo narušovaly mé stopy. Zítra má sněžit celý den a k tomu ještě foukat, tak jsem rád že mám odběháno. Uvidím jak to bude vypadat v neděli, přeci jen mám z minulého týdne 19km manko, spíš to bude asi na procházku. Krom nejdelšího běhu (5:55min/km) bylo tempo vždy přes šest minut, takže tak trochu šnekové. Na pohodu.
Cihlový úplněk, krvavý superúplněk, ať to bylo co to bylo, tak jsem si na tento úkaz ráno přivstal. Budíka jsem měl na čtvrt na šest, ale ven jsem se vykopal až po šesté. Čekal jsem, že Měsíc bude někde nad Cimbálkem, nicméně když jsem vykoukl ze dveří, tak po něm nebylo ani vidu. Obloha byla jasná, hvězdy svítily a tak jsem popošel na louku a za barákem ho uviděl. Přivstání jsem tím okamžíkem nelitoval, protože to byla opravdu zvláštní podívaná. Jak jinak měl jsem ssebou i foťák a pokusil se Měsíc vyfotit. Tak velký jak na titulní fotce sice nebyl, ale to by bylo celkem strašidelný. Continue reading
Odkládal jsem to už od Nového roku, dneska byla poslední šance na lednové zaplavání si v moři a tak jsem se konečně odhodlal. Přispělo k tomu i zkouknutí videa ze Švédska kde si lidé vysekali díru do ledu a pak hupsli do vody. Já vydržel v moři asi tak stejně dlouho jako oni, tedy asi tak minutu. Možná by to bylo i na dýl, ale hodinky mi neukazovaly čas, což dost demotivovalo. Nevím jestli jsem měl zmáčknout ještě něco jinýho nebo chvíli počkat, ve studené vodě jsem ale nad tím přemýšlet nehodlal. Leden tedy odškrtnutý a uvidím jak se zadaří v následujících měsích, hlavně v březnu kdy je moře nejstudenější. Chvilku trvalo než se mi povedla samospoušť, takže jsem pobíhal od foťáku do vody a zase zpátky, přičemž se mi začaly zařezávat kamínky do chodidel. Nepříjemné byly v zimě vždycky, ale teď jsem si říkal, jestli třeba kvůli menší loňské kilometráži nemám jemnější kůži na ploskách 🙂
Běh v roce 2018 byl hodně na vedlejší koleji. Úplně jsem se vykašlal na padesát kilometrů týdně, takže není moc divu, že jsem nedosáhl nejenom tisíce mil ale dokonce ani kilometrů. Počitadlo se zastavilo na číslovce 896. Bída. Závody dva – Skuhrov (46min) a Běchovice (47min), výkonostně nic světobornýho ale katastrofa to nebyla. Přihodím sem i plavání, které minutově (745) bylo lepší než loňské. Akce “alespoň minutu plavání každý měsíc” byla odpískána už po uplynutí ledna. Dále jen už pár grafíků. Continue reading
Další rok je minulostí takže je čas na tradiční ohlédnutí. Obrázky reprezentující můj rok 2018 jsou vybrány. Třeba u srpna jsem upřednostnil (alespoň pro mne) estetičtější balíky slámy před během ve Skuhrově, zářijové oslavy ustoupily mé sebestřednosti, ale je to hold “Můj rok 2018 ve dvanácti fotkách” kde jeden měsíc reprezentuje jedna fotka a občas to rozhodování prostě není jednoduché. Continue reading
