Probouzím se s východem sluníčka. Za mnou lom…

… přede mnou moře. Výhled ke snídani je jasný.

Všude jsou varovné nápisy, že je dovoleno se pohybovat jen na vyznačené trase z důvodu práce v lomě, ten ale vypadá už dlouho zavřený. Těžil se zde gabbro, kámen pro štěrk a kamenné valy proti vlnám.

Svítí sluníčko, nefouká a tak si za chvilku dávám pauzu, abych přes solár dobil baterky. Mezitím si fotím třeba kormorány…

… nebo létající loď.

V Coveracku si kupuji proviant na zítřek. Počasí se má totiž zkazit a celá sobota propršet, což znamená další celý den ve stanu.

Výhled z Chynhalls Point na Coverack. Tady se začíná cesta horšit. Pěšina s kamenama, jejíhž nášlapné plochy jsou vyleštěné od bot předchozích procházejících. Smeká se to na nich i teď, za sucha. Následuje pár nahoru dolů po schodech a nebo právě po kamenech. Pomalý postup.

Alespoň že je tu poník 🙂 Ti jsou tu výborní. Naprosto mne ignorují, ani neutíkají ani se mne nesnaží schodit ze skály.

Před Kennack Sands je úsek spálené země. Oheň je asi jediné co platí na místní bodláčí. Sice kvete pěkně žlutě, ale je naprosto neprostupné.

Na tabuli u stánku mají sice napsáno, že dělají celodenní snídaně, nicméně po optání zjišťuji, že kvůli počasí nevaří. Odpoledne se totiž zatáhlo a pomalu sílí vítr. Na pláži je jen jedna rodinka. Je mi nabídnuta žemle, kam to snídani nastrkaj. Zní to dobře, i když se obávám hodně osekané verze anglické snídaně. Mezi dvě půlky se najonec vecpou houby, párky, slanina, vajíčko, máslo a kečup. Jelikož vše zapíjím kolou, tak myslím, že do zbytku dne budu mít energie dost.

Vesnička Cadgwith. Lodě tu mají, před nadcházejícím nečasem, vytaženy co nejdál od moře. Já pomalu začínám být nervózní, že jsem stále nerozložil stan. Déšť může přijít už hodně brzy a nerad bych stavěl za mokra a silného větru.

I když spěchám, tak se stejně ještě několikrát otáčím pro nějakou tu fotku.

U Devils Frying Pan přicházejí první kapky. Naštěstí jen ojedinělé, nejspíše přilétnuvší s větrem. Varovné světýlko už nicméně varovně bliká a mé standarty pro nocoviště jdou prudce dolů. Stejně ale nic nenalézám. Až po více jak čtyřech kilometrech u Housel Bay, kousek od Lizzard Pointu. Vzhledem k tomu, že vítr má foukat od jihu, tak nejjižnější cíp poloostrova nezní jako nejlepší nápad, ale trošinku to kryté je. Nemám na výběr, už poprchává a tak rychle stavím. Už při stavbě je jasné, že v závětří úplně nebudu a to zatím fouká jen 20mph. V noci spolu se silným deštěm zesílí i vítr, na 50mph (75km/h) a i dále přes den bude přes 40mph. Není tu vůbec signál a tak ani nemůžu aktualizovat předpověď v telefonu. To zas bude noc.

Podle předpovědi mělo přestat pršet až kolem druhý, nicméně realita je taková, že už v jedenáct pod borovicema snídám a po poledni vyrážím.

Známou trasu podél zahrad mi zpestřuje alespoň fakt, že tentokrát jdu druhým směrem, myslím že poprvé.

Ve čtvrt na dvě jsem u přivozu v Helford Passage a čekám na nalodění.

Na druhé straně mne čeká samotný Helford, vesnička s pěknýma domkama.

Procházím kolem několika malých plážích, na jedné je dokonce vyplaveno mrtvé tělo delfína, kterého právě zkoumají dva další turisté, takže ani nezastavuji. Pak se jde dlouho úzkým vymezeným úsekem bez výhledu ani možností si sednout. Z jedné části je pěkně vidět Nare Point, kam dojdu až před západem slunce.

Při odlivu se na tomto místě dá o kousek dál přejít po kamenech, jelikož ale odliv vrcholil před necelýma dvěma hodinama, tak si tu alespoň dávám pauzu. Koukám, jak voda opadává, ale nakonec se zvedám a jdu přes 2km dlouhou obcházkou.

Ta mne zavede k pěknému rozcestníčku a pak dále do Flushingu. Asi z důvodu sesuvu pobřeží následuje úsek, který vede dále od pobřeží.

Stromy už kvetou. Tohle byla myslím hrušeň, ale o kus dál byl i velký jablečný sad.

Konečně zpátky na pobřeží. Za mnou Nare Point a úplně vzadu Falmouth.

Na závěr ještě jedna výhledovka na Falmouth, kde mne samotného nejvíce překvapují ty tři kopce. Noc má být pěkná a ke spaní volím místo na betonové desce vedle kamenolomu Dean s výhledem na moře. To už je tma. Na to, jak jsem vyrazil pozdě, jsem toho ušel celkem dost.

Ráno zabaluji věci a jdu se podívat kousek zpět, na Treluggan Cliff, kde na svahu kvete spousta zvonků. Z dálky vypadají hezky, ale zblízka je mezi nima spousta rušivého a tak jen tento záběr s městečkem Porthscatho na pozadí

Ještě jednou Porthscatho. Snídal jsem zatím jen trochu ořechů a sušeného ovoce, takže v obchodě koukám po něčem pořádnějším. Sendvič za £3,30 nebo 10 frankfurtských párků za £1? Jasně vyhrávají párky, které pak do sebe, při výhledu na přístav, láduju a kupodivu všech 10. Bez pečiva, bez hořcice, přímo z balení. Vypadá to na hezký den, je ale převážně pod mrakem a fouká severáček, takže dlouhé kalhoty po celý den.

Škeble na pláži Towan. Ta je převážně písčitá, a když jsem tu byl před lety v létě, tak tu byla spousta lidí. Dnes jen pár pejskařů.

Co nikdy nepotěší, přistávající záchranářský vrtulník. Za chvíli procházím kolem místa, které beru obloukem, kde jsou zdravotnici právě v plné práci. Nebýt pauzy na Towanu kdoví, možná bych to byl já kdo volal, protože na místě vidím pár s dítětem, který mne, mám dojem, míjel.

St. Anthony Head. Pěkný výhled na Falmouth i na ‘mé’ pláže Maenporth, Swanpool a Gylly. Vypadá to kousek, ještě chvíli to ale potrvá, než se tam dostanu. Jak je na fotce vidět, tak jsem přeorganizoval bágl a stan teď nosím připnutý zespod, místo uvnitř. Městečka budou ubývat a já budu potřebovat místo na proviant. Podle předpovědi to i vypadá, že pod stanem budu častěji a tohle řešení je mnohem praktičtější, zvlášť když bych balil ještě mokrej stan.

Falmouth i s hradem Pendennis.

St.Maves Castle na druhé straně i s lodí, která mne za nějakou dobu také bude převážet.

Maják na Výběžku Sv.Antonína značící ústí řeky Fal, repektive celý záliv/přístav.

Procházím lesíkem s kapradím, zvonky i jinou květenou…

…a přicházím do kostela Sv.Antonína…

…před kterým je (pěkně) zarostlý malý hřbitůvek.

Převozník, který mne dopraví do St.Mawes. Kupuji si jízdenku až do Falmouthu, která má označení Coast Explorer, což mi zní pěkně důležitě 🙂

Připlouváme do St.Maves…

…kde mám dvacet minut na přestup, a tak si fotím staré pumpy…

…a domky s místním i falmouthským hradem.

A to už je Falmouth. Vím kde se najíst, vím kde nakoupit, vím kde nabrat vodu, jaká to změna oproti předchozím dnům. Nakupuji asi trochu více než je nezbytné, dávám si rybu s hranolkama, nechávám vyvolat sedm svitků, co jsem stačil vyfotit a nechci je dál nosit, připojuji dlouhou pauzu a z města tak odcházím až v podvečer.

Maenporthská pláž zde na blogu po stopadesáté…

Falmouth, hrad a St.Mawes při posledních paprscích dne. Na lodi ze St.Mawes do Falmouthu byla kosa jak blázen, teď je ale pěkně a ani vítr nefouká.

Už od rána vím kde chci spát, tamhle pod borovicema s výhledem na Helford, kde mne čeká, na této cestě, poslední přívoz. Ve tři ráno má začít pršet a tak stavím stan. Moc místa tu není, jsem malinkato z kopce, takže se svážím k levé straně stanu, ale nic hrozného.

Ráno pořád fouká vítr o rychlosti 30km/h což bude trvat celý den. Balím stan a jdu se nasnídat před opodál stojící boudu, která je v absolutním závětří. Spolu s vycházejícím sluncem to je pěkný start do nového dne.

Některé ovce vypadají po divoké noci dost nevyspale 🙂

První baráček v Gorran Haven vypadá, jako by už jen čekal, že pod ním sjede kus útesu do moře. Na pláži se za chvíli bavím s paní, kterou tu jiná paní nechává bydlet (po dobu kdy navštěvuje bratra) v tom přístřešku na samotném kraji výměnou za údržbářské práce. Dneska ji čeká natírání a teď ráno se šla jen na minutku smočit do moře. Když tu někdo jde do vody, tak je to tak z 90% žena.

Kavárna v městečku také byla připravena na horší počasí než opravdu bylo, alespoň tedy nevypadalo, že by se voda dostala až ke dveřím.

Na pláži Bow jdu opět do letního. Když jsem v závětří a svítí slunce, tak je teplo, když je pod mrakem a foukne tak zase zima. Odpoledne pak většinou mám kraťasy a dlouhej rukáv.

Od nedalekého kříže je pak, za ostrůvkem, vidět Portscatho, před kterým dnes budu spát. Dlouhej pás země vlevo je Lizzard Peninsula, což je jediný úsek z celé Pobřežní cesty, kde jsem ještě nebyl.

Domek u pláže Hemmick.

Trochu větší domek u pláže Porthluney je Caerhays Castle.

Klasické telefonní budky ve vesnicích zůstávají, i když už neplní svoji původní funkci. Někde do nich dají defibrilátor, někde knihovnu s muzeem.

Domky v Portloe.

Opevnění z Druhé světové je tu po pobřeží dost, tohle je snad první, které vídím, jež je plně integrováno k domu. Téměř za tmy si nalézám pěkné místečko s nízkou travou a po vytrhnutí bodláku, rozkládim karimatku a ukládám se ke spánku. Předpověď na noc byla, po hodinách 10-20% déšť a já za noc chytám tři přeháňky. Alespoň mám vyzkoušeno, že nový bivvy bag je opravdu nepromokavý.

Dvacátý je den odpočinkový. Prakticky nevylezu ze stanu.

Ráno teda pár kroků udělám, hlavně kvůli celkové fotce.

Při snídani už je vidět, že se sem ženou mraky. Vítr sílí, ale déšť nikde. Podle předpovědi to vypadalo, že by mohlo začít pršet už v deset, ale první přeháňka přišla až ve dvě. Hlavní problém tedy byl vítr. Když člověk vylezl ze stanu, tak hned bylo cítit, jaký komfort stan v takovémto počasí přináší. Večer měl vítr dosahovat rychlosti 60mil za hodinu (přes 90km/h) a stan mu statečně odolal, i když jsem v náporech raději přidržoval tyčku, aby se nezlomila. Jak tvrdila předpověď, tak se vítr začal stáčet na čistý západní, na který jsem stavěl stan, abych se v noci vyspal. Nápor tedy nešel šikmo, ale přímo do nízké, nožní, strany stanu, takže plachta už tolik neplachetničila. Konečně jsem si poslechl 3,5 hodinový podcast s Radovanem Vávrou, něco početl a den tak utekl jako voda. Dokonce jsem v zálivu viděl i hlavu tuleně, než jsem ale našel ve stanovém nepořádku foťák, tak byl pryč.

Krátce po šesté kolem mne prochází první člověk. Ve čtvrt vstávám a než dosnídám, tak další čtyři. Všechno rýchlejdoucí samotní muži, prý je to nějaká tradice. Tipl bych si, že jejich cílem je věž Gribbin, kam také po chvilce docházím.

Za války prý kolem rozsvěceli světla, aby v noci německé bombardéry považovaly toto místo za Fowey. Mimochodem, za hodinu, co mám nahozenej baťoh, potkávám jen jednoho běžce. Ranní špička je pryč.

Na pláži Polkerris suším věci ze včerejška. Nepromokavá bunda se osvědčila, ale po batohové pláštěnce voda pronikala do spodní části baťohu. Spacák byl docela vlhkej, a i když přes noc celkem uschl, tak jsem ho na slunko přeci jen dal.

Zatahuje se a já doufám, že obláčkový slon mraky zase rozežene.

Sluníčko opravdu vykukuje a tak si na další pláži, ze které je vidět ta první, chci protáhnout pauzu, ale za chvilku už je zase pod mrakem, takže se zdržuji asi jen pět minut.

V Charlestownu už jsem jednou byl. Je tu rušno, běží tu agregát a tak jdu raději dál. Kvůli spadlým útesům je tu obchůzdná trasa, takže mám kopeček a asi kilometr navíc.

Na pláži Porthpean jsem zpátky na trati. Objevuje se slunce, které vydrží až do konce dne.

Vlevo je vidět i jeden vrcholek ‘Cornwallských alp’. Domečky patří St.Austellu a Par, které jsou na železniční trati, takže pro mne známá jména.

To samé jak předtím, jen méně trávy a více moře. Dělá se pěkný večer.

Zítra má dost foukat a pršet, tak se snažím najít pěkné chráněné místo, kde bych zůstal po dvě noci. Pentewan jím není, alespoň tu ale večeřím rybu s hranolkama, takže o jídlo už se starat nemusím.

Za tmy procházím Mevagissey. Téměř liduprázdno, jen pár lidí  se vrací z restaurací a jeden rybář něco čistí v přístavu. Dále už nasazuji čelovku, která mi, po asi dvou kilometrech, ukáže pěkný plácek na pláži Colona. Ta směřuje na východ, takže předpovídaný západní vítr by měl jít do moře. Proti vštru s deštěm se špatně hledá místo. Do závětrného ďolíku se mi nechce kvůli dešti a na kopeček zase kvůli větru, toto mi připadá jako kompromis. Hlavně, že je tu solidní hlína, ve které pěkně drží kolíky.

Kolem mne jinovatka, sluníčko vychází, je čas na něco teplého do žaludku.

Scházím k Looe a při pohledu na tenhle barák si říkám, co si asi o sobě myslí majitel. Barák v Cornwallu s výhledem na moře mám, Bentley v kabrioletu mám, velkýho Land rovera mám, čtyřkolku mám, vodní skůtr mám, jak dál bych ještě ukázal, že mám prachy?

Na pláži mezitím chystá traktor pláž pro návštěvníky. Až tady potkávám první lidi – pět chodců, tři pejskaře a dva běžce.

Looe se teprve probouzí, občas loďka, občas chodec, vypadá jako příjemné městečko. Až se to tu zaplní lidmi tak ten pocit je asi jiný, to už jsem tu ale psal vícekrát.

Cestou do Polperra začíná jemně pršet. Předpověď BBC uváděla šanci 20%, že to tak bude.

Po příchodu mezi domky přestává pršet, takže si mohu dát rybu s hranolkama, ke které dostávám i kelímek hrachové kaše a tatarku. Kus ryby je enormní, a tak ani nelituji vyšší ceny. Při vycházení z Polperra dokonce vysvitne i sluníčko, brzy na to ale začíná opět pršet.

K večeru už je jen zataženo, takže se dá sednout, to pak zase ale přijdou krávy a čumí.

Všechny tyhle výběžky čekají až po nich projdu.

Zbytek kaple v Polruanu. Odsud to nevypadá, ale tím, že je toto torzo zdi na kopečku, lze i říci, že se jedná o dominantu. Zvažuji pauzu, ale ještě mne čeká převoz do Fowey. Podle mých zápisků má plout poslední až v devět, takže mám dvě hodiny čas, raději ale mířím dolů.

Zajímavé, poslední převoz v sedm. Akorát ho stíhám. Aspoň trochu štěstíčka do deštivého dne. Staví tu novou rybářskou loď, cena prý 2-2,5 milionu liber (přes 60 miliónů českých) a to ani nevypadá tak veliká.

Na druhém břehu si dávám tu pauzu a koukám, že převozník ještě minimálně jednu otočku dělá, takže to bylo s rezervou 🙂 Na fotce pláž Readymoney na jižním konci Fowey.

Těsně před západem se ještě ukazuje sluníčko. Já mám v plánu spát kousek od majáku, ten ale přecházím a aniž bych to věděl, tak ho zaměňuji věž Gribbin, která je o tři kilometry dál. Mně se to zdálo nějak daleko. Hledám krátkou trávu, abych nelehal do mokrého a jediná je hnedka vedle cesty. Nevypadá že by tu někdo brzy ráno nebo pozdě večer chodil, od města je to přeci jen celkem daleko.