Z Heliganu jsem zamířil do Mevagissey, kam jsem dorazil až k večeru. V plánu je po pobřežní stezce (CoastPath), která vede kolem celého Cornwallu, dorazit až k zahradám PineLodge a tím zakončit tento výlet po okolí St.Austellu.

Výhodu pobřežní cesty je, že po většinu času je celkem jasný kudy se jde a tak je rozhodování na křižovatkách snažší. I díky tomu se rychle dostávám z Mevagissey, kde jsem si u přístavu dal hranolky, a pokračuji dál podél moře. Ač po pobřeží tak je to pořád z kopce a do kopce.

Oproti předešlým nocím má být ta dnešní jasná bez deště a tak je hledání nocoviště snažší. Vzhledem k větru bude stačit něco v závětří. Už už to vypadá, že si vyberu místo u remízku, kde je relativně rovinka bez kravinců, když tu najednou objevuji polorozbořenej domek. Ten je hnedka u moře a je u něj dokonce i malinká pláž. V minulosti byl Cornwall díky své odlehlosti oblíbeným místem pašeráků a tak možná i tato budova hrála v tomto svůj part, ale možná tu pobýval jen nějakej obyčejnej rybář, kdo ví. Každopádně mi těch pár zdí dobře posloužilo a to i díky měkkému trávníku mezi nima.

Ráno mne budí pěkný východ slunce. Bohužel je to naposled co se dnes slunce ukáže a po chvíli začíná poprchávat. Je čas se sbalit a pokračovat dál. I díky předešlým dešťům se cesta stává kluzkou, což vzhledem k mým městským botám bez vzorku není úplně optimální. Do toho při průchodu Pentawanem scházím z cesty a při napojování procházím vyšší travou, poprvé se mi vlho dostává až na ponožku.

Kousek před výběžkem BlackHead jsou u cesty dvě vyřezávané sochy a tak mám i trochu kultůry. Pak procházím podél pláží do Porthpeanu odkud už je to jen kousek do Charlestownu. To už jsem rozhodnut, že PineLodge vynechám, ať už kvůli počasí anebo času. Do pubu v Charlestovnu se totiž dostávám až o půl druhé, tady si dávám oběd, dnešní první pořádnější jídlo. Když z něj vycházím konečně přestává pršet a tak se jde lépe. Mířím opět do Edenu, kterej je krytej a kde je i možnost nocování pod střechou.