Přes léto jsem se do Edenu vůbec nedostal a ani se mi tam moc kvůli davům návštěvníků nechtělo. Listopad leží už definitivně mimo sezónu a jelikož jsem nějak potřeboval strávit čas při čekání na noční vlak do Londýna, tak tato návštěva byla jasnou volbou. Jelikož jsem nijak nespěchal, tak jsem se do areálu dostal až těsně před třetí, abych zjistil, že dómy zavírají už o půl páté. Moc času tu tedy nepobydu, holt se už brzy stmívá.

Místo toho, abych zamířil hned k dómům, tak jsem chtěl využít posledních paprsků slunce, to se už chystalo schovat za kopec a prošel si venkovní část, která mi přišla nová. Tématem byly obnovitelné zdroje nebo přesněji jak nahradit fosilní produkty zemědělskou produkcí. Řepku jsem tu nezahlédl, co nešlo přehlédnout byla vrba a její využití na biomasu. V této části se nacházela i nejspíše Heliganem inspirovaná, hliněná socha.

Sem tam, byl ještě vidět nějaký květ, ale většina plochy už naznačovala, že zima je za dveřmi. Nevím, jak to teď vypadá v ČR, ale tady měly ještě zahrádku zčásti celkem zarostlou.

Vchod do Tropů byl celkem síla. I když venku byla teplota kolem deseti stupňů, tak tady bylo 31° s 99% vlhkostí, což podle infotabulky je dost i na Amazonii a tak nějak v normě na Kamerun. Tady pro jistotu zavřeli vyhlídku pod střechou.

Tím že v létě zprovoznili novou trasu, která vede z části nad okolním porostem, mi to ale vůbec nevadilo, stejně bych tam asi nešel.  Klimatické podmínky způsobily, že se mi foťák orosil jak půllitr v létě a první fotky tak mají specifické kouzlo. Lidí tu opravdu moc nebylo, až na děcka na školním výletu. Ta při plnění úkolů tvořila hloučky a různě pobíhala, takže jsem pavilonem jen tak prolítl, stejně jsem neměl mnoho času. Kvůli jedné takové skupince jsem se trochu zašel ke kakaovníkům a byl překvapen, jak jsou místy obsypány plody, hlavně tedy nezralých. Žlutých bylo k vidění jen pár.

Ve Středomoří se dýchalo o poznání lépe a asi i proto se mi tu líbilo více. Školní výlet byl ve vedlejším dómu a tady nebylo více lidí než na prstech obou rukou a to včetně zaměstnanců. Ti, vzhledem k pokročilé hodině nebyli za barem, který už byl zavřený, ale hrabali se místo toho v hlíně a vypadali, že je to baví o mnoho více.

Oproti Tropům tu byl vysloveně cítit podzim. Ne plýskanicový, ale baboletní. Zásluhu na tom měl hlavně vinohrad, který se celý obarvil do žluta, teplou červenooranžovou dodala hlína, na které je vysázen. Úroda už byla bohužel sklizena.

Překvapením pro mne byl Nevadlec stříbrný hřebenitý,latnatý, hlavně tedy jeho květ, ten byl na dotek jak plstěný. Potěšila i neznámá žlutá kvetoucí rostlina, která byla Nevadleci téměř protikladem.

Prošvihl jsem bohužel kvetoucí Bavlník a viděl tak jen jeho plody. Za květem se budu asi muset vypravit někam ke Kaspiku :-). Plodilo i mnoho jiného, ukázka úrody byla vidět v košících přímo na záhonech.

Co ještě sklizeno nebylo byly feferonky. Těch tu na jaře vysázeli celý záhon, který teď pěkně svítil barvami. Jak fefronky nemusím, tak toto bylo pěkné. Prohlídka mi vyšla tak akorát, kousek před koncem mi bylo taktně připomenuto, že se za pár minut zavírá.

Dómy zavírají dřív než celý areál a tak jsem měl ještě trochu času pobýt venku. Krom sladkých brambor tu měli vysázenou i rýži. Nevím jak vypadá rýže někde ve Vietnamu, ale tady teda mnoho neplodila, rostla celkem pěkně, možná už bylo po sklizni. Asi nové bylo i jezírko s motýlem, u kterého bylo i pár malých masožravek.

Zrovna tu i dělaly něco s pláštěm jednoho z dómů a tak poskytli celkem dobré měřítko, jak je to zhruba veliké. Úplně na závěr mi zbylo pár minut a tak jsem si dal croisant, dortík a kapučíno. Jelikož před zavíračkou maj všechno dost zlevněný, tak jsem si nakoupil i večeři a svačiny na zítřejší cestu do Prahy.