Tento týden byl sportovně monotónní, bez jízdy na kole, jen běh. Alespoň jsem konečně zkompletoval prvních 1000mil v roce 2015. Kvůli dovoleným se mi tento mezník posunul z prázdninových měsíců až do září, konkrétně na 24.9., do stoupání mezi Rovným a Prázovkou, při mém 21km běhu přes Šediviny a Nedvězí. Jednalo se o nejdelší (a nejtěžší) běh týdne. Druhý, resp první dlouhý, měl jen 15km a vedl v úterý do Solnice a zpátky přes Brocnou.

Krátké běhy jsem vměstnal do jednoho dne, do středy. Dopoledne jsem 7km zvládl za 33:45, tedy v tempu 4:49/km. Večer mi připadlo, že jsem rychlejší, ale celkový čas byl o dvě sekundy delší. Prakticky tedy dva identické běhy. Za dva týdny jsem se tak dopracoval k celkovému zlepšení o 5 vteřin, méně než sekunda na kilometr. Ne moc povzbudivé 🙂

Šedivínský kostel přitahuje oči ať se na něj koukáte odkudkoli a na tomto záběru mu nekonkuruje ani Sněžka, která je schovaná za lesíkem.

Na v úvodu zmíněný, 21km běh, vyšlo pěkně slunečné počasí. Po většinu času jsem na JV viděl siluetu 60km vzdálené Sněžky, ale nedalekou Velkou Deštnou jsem snad ani nezahlédl. Cítím únavu a tak do chůze přecházím už ve stoupání od Dobrého na čtvrtém kilometru. Snažím se alespoň nechodit moc dlouhé úseky a klidně se rozeběhnout i uprostřed stoupání. Kupodivu to celkem funguje, dílem i proto, že kopce jsou spíše táhlé než strmé. Od šedivinského kostela pokračuji po červené do Nedvězí a to už se cesta převážně svažuje. Dále pak ke Zlatému potoku a jeho údolím do Kounova, pak do kopce do Sudína a po známé trase přes Spáleniště domů. Mám toho fakt dost, nejspíš kvůli sluníčku mi ani není moc dobře a nemám chuť k jídlu. Naštěstí to je už poslední běh před Běchovicema a tak mám celý pátek a sobotu na zotavení.

Na vykoupání se v chladivé vodě Zlatého potoka (kousek před lomem nedaleko Panského Mlýna) jsem se ve čtvrtek těšil snad ještě více než obvykle. Byla to tu taková má rutina po delších bězích. Přišlo mi, že mne poté tolik nebolí nohy a vymáchání trička také přišlo vhod.