Khaled Hosseini napsal novou knihu, a protože se mi jeho dvě předchozí knížky líbily, koupil jsem si v červnu i tuto. Jmenuje se And the Mountains Echoed a v češtině vyjde pod názvem A hory odpověděly v první půli října. Bohužel jsem ji nepřečetl celou najednou a tak už si úplně nepamatuji začátek. Nebylo to tím, že by to byla nuda, ale že jsem si ji šetřil do vlaku/autobusu/letadla a proložil ji i jiným čtivem. Dolouskal jsem ji tedy po třech měsících až včera.

Po přečtení čtenářských recenzí na amazonu jsem se krapet bál, že se v příběhu pro množství různých postav nebudu orientovat, to se ale naštěstí nestalo. Postav tu je sice hodně, nejsou ale v ději celé knížky, nýbrž jsou separé v kapitolách takže se dají zapamatovat. Celá knížka sleduje několik příběhů, s jedinou řeckou vyjímkou jde vždy o (alespoň původem) Afghánce. Všichni jsou napojeni na ústřední postavy bratra a sestry, jejihž cesty se v dětsví rozdělili a jejihž osudy sledujeme od dětství až do stáří.

Oproti předešlým dvoum Hosseinýho knihám (KiteRunner/Lovec draků, AThousandSplendidSuns/Tisíce planoucích sluncí)  tu je mnohem méně fyzické krutosti. Utrpení je hlavně psychické a lidé k němu nejsou dotlačeni silou nějakého zlosyna, ale realitou osudu. Celá knížka je vlastně o rodinných poutech, identitě a odpovědnosti.

V Afghánistánu se odehrává přes polovina knihy,  pětina je z USA a pětina z Evropy. Zdá se mi, že vyprávění nikde negradovalo, ale ani nikde nebyl nějaký propad. Pěkné plynulé čtení, které můžu jen doporučit.