Prý mi tu chybí zážitky z práce. Žádné supernapínavé příběhy nemám a tak aspoň popíšu jeden takovej normální den tady v Llanishenu. Dny jsou tady dost podobný a tak je celkem jednoduchý je popsat. Continue reading
Na dva týdny jsem v Llanishenu, což je část Cardiffu ve Wallesu. Je na vzdálenější straně od moře, takže místo k pobřeží vybíhám ke kopečkům směrem k Národnímu parku Brecon Beacon, který je asi 30km daleko. Continue reading
Jedním z důvodu proč jsem včera po pár dnech opět zavítal do Edenu je, že jsem doufal v rozkvetení největšího květu světa. Bohužel bylo stále brzy a “poupě” vypadalo téměř stejně jako minule. I tak jsem ale zůstal v tropickém dómu a vyfotil aspoň pár listů. Tento příspěvek je tedy výhradně obrazový. Jo a Amorphophallus titanum rozkvetl o necelý týden později a v květu vydržel pouhé dva dny. Continue reading
Z Heliganu jsem zamířil do Mevagissey, kam jsem dorazil až k večeru. V plánu je po pobřežní stezce (CoastPath), která vede kolem celého Cornwallu, dorazit až k zahradám PineLodge a tím zakončit tento výlet po okolí St.Austellu. Continue reading
Po WhealMartin jsem měl v plánu přejít ze severního okolí St.Austellu na jižní a zavítat do Ztracených zahrad Heliganu. Po trase z Edenu do muzea, jsem viděl spousty rododendronů s poupaty, které se tu rozšířily v podstatě jako plevel. Trochu jsem se bál, že stejně nerozkvetlé budou i v Heliganu, který je právě pro rododendrony známý. Continue reading
Od Edenu vede trasa, která je součástí ClayTrails do Wheal Martin musea, které je věnované těžbě kaolínu v této oblasti. Cesta vede podél dvou kaolínových dolů a krajinou která je poznamenaná těžbou.
Po měsíci se opět vracím do Edenu. Nejspíš proto, že je celý den zataženo tak je v tropickém dómu příjemných 27 stupňů. Kupodivu se toho celkem dost změnilo. Ze středomoří třeba zmizely tulipány. Dále už jen fotky a dvě videa.
V pátek 19.dubna vyjede naposled Karosa B732 Dopravního podniku. Né že bych byl typ člověka co má doma modýlky vláčků nebo knížky o autobusech, ale když jsem se dočetl, že dneska bude jezdit jeden z těchto autobusů kousek ode mne, tak jsem se s ním ještě na rozloučenou svezl.
Kvůli své nepozornosti jsem musel neplánovaně přespat v Londýně. Ubytoval jsem se v hostelu Acacia, který je kousíček od Victoria Albert Museum a tak jsem si tam na odpoledne zadarmiko zašel. Stihl jsem bohužel pouze jedno patro, myslím ale že bylo nejhutnější.
Na projekt Eden jsem se chtěl podívat už když jsem byl v Anglii před pár lety, jeho odlehlost mne tehdy ale odradila. Nyní jsem byl jen kousek od něj a tak nešlo jinak než se tam vypravit.