Cíl dosažen následují extra kilometry.

Ráno jsem vstával brzy jednak proto že jsem spal kousek od cesty a také jsem doufal v pěkný východ slunce. Ráno bylo zatažené a první pejskařka přišla právě když jsem dobaloval.

Ještě není ani osm a já už jsem po snídani a na cestě.

Pobřeží je opět pestré.

Pláž v Mawgan Port.

Koše s výhledem na moře.

Snídaně The Breaker za £7,50. Oproti The Beach byla o libru dražší a měla extra párek, slaninu a vajíčko. Pivo je extra a není součástí snídaňového balíčku.

Tlupa dětí zkoušejících surfovat.

Newquay se blíží. Přišla malá přeháňka jinak je převážně pod mrakem. Na chození pěkné na pauzu hlavně kvůli větru krapet chladněji.

A to už jsem v Newquay. Že se sem dostanu dříve bylo zřetelné už po prvním týdnu. Mentálně jsem tedy připraven pokračovat byl, stejně jsem tu ale měl menší krizi. Po týdnech jsem opět viděl semafor, lidi s cigaretou a i rámusu bylo všude okolo hafo. Možná jsem zvyklej že větší město znamená konec výletu?

Časově to vyšlo dobře a Gannel byla zrovna v odlivové hladině, takže jsem se nemusel zacházet k přílivovému mostu. Stačilo prkno na kůlech.

Když jsem šel podél toku tak bylo zřejmé že se řeka “napouští” a proud plyne z moře do vnitrozemí.

Duny u ústí Gannelu do moře. Tady jsem si dal chvíli pauzu. Říkal jsem si že s fotkou počkám až budu odcházet a slunce bude níže, pak jsem si ale všiml dvou holek co se hnaly tím směrem a radši zmáčkl spoušť. O chvilinku později začala likvidace větrných linek a po chvíli to vypadalo jako pískoviště.

Po pauze jdu dál. Je to začátek pěkného večera. Při pohledu zpátky na tu kopu písku si říkám jak jen se to mohlo vytvořit a přetrvat. Snad že dříve bylo vše včetně hladiny moře výše, pak zamrzly póly, hladina klesla a postupně se všs zarovnalo?

Pláže si vysvětlit dokážu 🙂 Tahle je u Holywellu.

A už ji mám za sebou.

Vojenské budovy vypadají že pamatují ještě Druhou světovou. Nikde ani živáčka.

Konečně jsem si vybral místo na spaní a mohu si natáhnout nohy. Dlouhý den to byl hlavně kvůli brzkému startu, teď večer mám stále ještě asi hodinu zapadajícího.sluníčka na koukání.

Dlouhá pláž vede do Perranporthu kde bývám relativně často takže vím kam zítra půjdu, kdysi jsem na tohle místo kde teď budu spát dokonce i běžel. Po setmění byla v dáli vidět i světla St Ives které bude mou konečnou zastávkou. Už tedy vidím světlo na konci tunelu 🙂

Že by zatím nejhezčí část?

Ráno chytám první ferry a na palubě jsem jediným turistou. Se mnou nastupoval ještě člen pobřežní hlídky, ten ale vystoupil v půlce řeky na služební člun.

Městečko Padstow z kterého uvidím jen část přístavu.

Molo vypadá až abstraktně. Vypadá to že to bude jeden cestující za jednoho.

Písčiny řeky Camel jen kousíček od moře.

Dnes ojedinělá část procházející lesíkem. Žluté květy patří orchidejím.

A to už jsem u věže která byla vidět na fotce výběžků ze včerejška.

Pár fotek minipláží, kterým příliv pokaždé pěkně uhladí písek.

Svačinka v podobě veggie burgeru s colou u pláže Harlyn Bay.

Základna pobřežní hlídky u Mother Ivey’s Bay.

Maják na Trevose Head. To už mám za sebou polední pauzu a téměř dvouhodinového šlofíka.

Pláž Booby’s Bay a baráčky Constantine Bay.

Na Booby’s Bay se vlny lámaly tak blízko pláže, že se surfaři často zabrzdili o dno. Možná to bylo jen tím, že právě vrcholil příliv. Podle tabulky je teplota vody 13 stupňů.

Pauza v YHA hostelu na rajčatovou polévku a cider. Čekají mne ještě dvě hodiny pěkného podvečerního světla a s tou trochou alkoholu v krvi se půjde ještě veseleji.

Treyarnon Beach na jejíž druhé straně jsem před chvílí dojedl.

Pohled zpátky k majáku přes skaliska v moři.

Na tom útesu vzadu budu nocovat.

Zatáhlo se a tak se bohužel pěkný západ slunce nekonal. Pravděpodobnost deště je podle předpovědi malá a tak nechávám plachtu v baťohu. Dělám si čaj a rýži no a jelikož jsem opět blízko cesty tak si řídím budíka na půl sedmou.

Podle předpokladu dnes trochu sprchlo, jen trochu jinak než byla předpověď.

Nad říčkou u které jsem spal. Je půl deváté, vzhůru na první útes.

Takovéhle pěkné nové značení mi ukazuje cestu.

Nové vybavení na této výpravě k otestování. Lehký stativ, spoušť, teleobjektiv a taška na techniku. Zatím to vyhovuje. Do tašky se vše vejde akorát, možná by byla lepší malinko větší. Konečně se mi neválí objektivy mezi věcma v krosně. Když jsme u těch objektivů, zatím vůbec jsem nepoužil širokoúhlej a hojně používám novou 80-200, u které jsem zvědav na ostrost.

Do Port Isaacu to budou ještě dva sestupy a výstupy, některé výběžky totiž neskrývaly potok a jen se obcházely.

Domeček v Port Gaverne. To už jsem prakticky v Isaacu.

Přístav v Port Isaac. Právě se tu natáčí nová řada Doktora Martina, proto asi ty auta na pláži. Městečko je to malé a každý metr je dobrý.

Hlavní ulice byla plná lidí, ty vedlejší byly mnohem volnější.

Já marně hledal Fish&chips na které to tu je asi moc nóbl a tak jsem skončil v obchodu kde jsem si koupil bílou bagetu a sýr Philadelphii k obědu a pak jsem se do obchodu vrátil a ještě přikoupil zmrzlinu jako zákusek, bagetu a humus k večeři a sušenky ke snídani.

Najezen mířím zpět do přístavu odkud mezitím zmizelo dost lidí a vydávám se vzhůru na další útes.

Celkový pohled na Port Isaac.

Předpověď byla taková, že odpoledne mělo pršet na 20% a kolem osmé na 35. Nakonec jemně propršely dvě hodinky k večeru a pak přestalo.

Port Quin je opravdu jen pár domků a stará tvrz.

Jeden z asi pěti domků v Port Quin.

Port Quin z cesty k Rumps Pointu. To už začalo jemně mrholit.

Pohled na Polzeath. Pro překonáni řeky Camel využiji opět přívozu. To ale až zítra, poslední jel před pěti minutama a tak daleko ani dojít nechci.

Jak přicházím k domům a pláži tak přestává mrholit a rozprostírá se zvláštní světlo.

Tyto dva výběžky také až zítra.

Na trávě je mokro a tak k přespání volím pláž, konkrétně Beach Daimler Bay u Trebethericku. Nejdříve odhrabávám mokrý písek a pak k plotu po delší době přivazuji plachtu.

Táboření na pláži nic moc. Písek se na všechno lepí a člověk tak musí přemýšlet pokaždé když chce něco vytáhnout a pak to položit.

Po bagetě s humusem si nakonec ještě vařím čaj a ujídám půlku sušenek. Byl to dnes náročnej den.

Nevím co bylo špatně ale nějakou dobu se mi vůbec nedobíjela powerbanka snad to na ten týden ale vydrží.

Hostel, což je ta kamenná budova, opouštím před desátou.

Celý den budu míjet pěkné zídky z opuky které je tu všude plno.

Útes, skála, útes, skála, útes, útes…

Skály “odtržené” od útesu byly dnes běžné. Jestli to nějak nesouvisí s tou opukou? Možná.

Kaskády u Trewethetu.

A opět na další útes.

Chvilku jsem váhal jestli k této plážičce nesestoupit ale nakonec jsem zvolil jen fotku z nadhledu.

Kolem Trewethetu bylo najednou spousta lidí, často byla slyšet němčina. Jestli za tím náhodou nebude ten kemping nahoře.

Pauzička.

Kostel svatého Materiana u Tintagelu.

Ten baráček je hostel patřící YHA stejně jako ten kde jsem spal. Od tohodle to je trochu dál do vesnice ale zase stojí na mnohem dramatičtějším místě.

Břidlicové věže. Ta největší byla bohužel celou dobu v protisvětle a tak jsem ji ani nevyfotil.

Malířky v Trebarwith Strand všechny malovaly krásné podvečerní barvy které vůbec neodpovídaly momentální realitě.

Trebarwith Strand ze začátku stoupání na zase další útes.

Prvního slepýše jsem viděl předpředevčírem, tohle je druhý. Včera jsem viděl dokonce i zmiji, jakmile sme se ale zaregistrovali tak ona mizela do trávy a já zpátky na cestu. S foťákem jsem ji nepronásledoval.

Další krpál.

Prázdné moře.

V Bude jsem si koupil plynovou kartuši a dnes jsem ji poprvé vyzkoušel. Taková pohoda. Nemusím čekat na zahřátí, regulace reguluje pěkně i na nízký výkon, nemusím nic tlakovat, jen jsem zvědav jak dlouho vydrží, kolik ten komfort bude stát.

Důvod proč jsou dneska popísky odfláknuté je focení po západu slunce které mne zdrželo. Zde pohled zpátky na kostel sv. Materiana.

A zde na svítící Port Isaac kterým budu zítra dopoledne procházet. Toť pro dnešek vše.

Uvařenej a vyřízenej.

Posnídal jsem šest koblížků a vyrazil. Po pár minutách vidím první dnešní pláž a také do kopce se vinoucí schody, které dnes rozhodně nebudou poslední.

Ty bílé tečky na předešlé fotce byli koně na této jsou to sedmikrásky.

“Pokud se potkáte s naším psem ‘Daisy’ nědělejte z toho prosím vědu. Rázně ji prosím přikažte Běž domů! Je to hnědočerný huntaway (Novozélandský ovčák). Daisy je velice přátelská, ví kde bydlí a na příkaz tam odejde. Je to náš pracující farmářský pes a můj nejlepší kamarád, nicméně také pěkně zlobí a ráda zdraví každého kdo prochází farmou.” 🙂

A to jsou ty farmy. Pastvina vedle pastviny.

Konečně jsem vyfotil útesové kvítí kterého je tu plno. Ještě tu je žlutá varianta.

Pláž u Crackington Haven.

Ten samý výběžek (Cambeak) jak na předchozí fotce jen z druhé strany. Zatímco ze severu vypadal zajímavě tak odtud je dost nevýrazný.

Stoupání na útes Rusey jsem si myslel že bude dnes poslední zahrnující schody. Nebylo.

A zas trochu jiné útesy. Vzadu stále Cambeak.

Místo největší krize. Fakt jsem toho měl dost. Podle BBC sice není ani 20 stupňů s báglem na zádech a pražícím slunci v obličeji se to ale zdá jinak. Když sundám batoh a lehnu tak je příjemně. Myslel jsem si že to do Boscastlu ujdu mnohem rychleji a tak jsem si ani nenabral vodu do zásoby a teď pykám. K fotce. Vlevo je mostík přes potok který vodopádem (uprostřed) padá na pláž odkud si ho už převezme zprava moře. Také jsou vidět další schody, které už ale jsou naštěstí poslední. Mne zachránil ten potok. Smočil jsem hlavu, opláchl krk, vypil litr vody a schody šly rázem mnohem snažšeji.

A toto už je Boscastle, alespoň tedy jeho část.

Řadový domek hnedka u přístavu.

A o kousek vedle je YHA hostel kde mám naplánováno přespat. Docházejí baterky a tak potřebuji přístup k zástrčce na delší dobu, aby ještě týden vydržely. Osprchnu se, přeperu triko a ponožky a pak si jdu koupit něco k večeři. Obchod a fastfoody by prý ale ještě měly být otevřeny. Narážím na Fish&chips a než usmaží rybu tak jdu ještě do Sparu pro pivko. Snažím se kupovat v plechovce abych se vyhl otevírání lahve o hranu, tady ale mají jenom čtyřbalení. Když se ptám jestli teda nemají alespoň otvírák tak paní ukazuje ke sloupku a kýve že ano. Když se jdu po zaplacení ke sloupku podívat kde teda otvírák visí a marně hledám, tak paní říká že si ho musím nejdříve koupit. Takže hrana kamene na zídce. Maj to nějak v legislativě, že pokavaď nemaj licensi tak nemohou pivo v provozovně otevřít a vypadá to že ani nechat otevřít.

Boscastle je pěkná vesnička pěkně v kaňonu a když se tudy v roce 2004 prohnala povodeň tak tu podle značek bylo vody nad hlavu.

Kotva z vraku z roku 1843 byla u skal vytažena roku 1975 a teď plní funkci jakési dekorace nebo památníku.

Hostel je hnedka vedle Muzea magie a čarodějnictví, které je snad nejstarší na světě. Zas tak staré ale není, určitě poválečné.

A asi nejdelší fotka co tu zatím byla patří dřevěnému panelu ode dveří muzea. Jestli to je jen koláž symbolů a nebo jestli to dohromady dává nějaký smysl nevím. Po návratu na pokoj jsem úplně odpadl. Uvidím jak bude vypadat zítřek.

Je půl jedenáctý takže rovnou k fotkám.

Večer to vypadalo na rovnej plácek a celou noc jsem sjížděl bokem dolů. Po snídani urovnat uleželou trávu a jde se.

Ohlédnutí k ostrovu Lundy kolem kterého právě projíždí loď a ostrov vypadá jak pidiostrůvek. On teda není nijak velký, ale tady je ještě natočený tou nejkratší stranou a loď také není nejmenší. Jestli to teda na té fotce vůbec je vidět.

Scházím k pláži Duck Pool a objevují se první surfaři. Vlny vypadají pěkně.

To bude platit pro někoho jiného. Mně k finiši ještě pár dní zbývá.

S baťohem je až nepříjemné teplo a některé lidi to vylákalo i na slunění na pláž. Foukal celkem chladný vzduch a tak většina lidí zůstala rozumně oblečena.

Lavička k zamyšlení. Je opravdu cesta snadná pro ty co si nevybírají?

A toto už je Bude. Podobný záběr mám i z období Nového Roku před rokem nebo dvěma. Mrholilo, bylo bláto a foukalo více než dnes.

Květen je úplně o něčem jiném.

Na věžičku se světovýma stranama si pamatuji stejně dobře jak na útesy, které ale vypadaly divočeji.

Potkával jsem povětšinou lidi v důchodovém věku. Myslel jsem že surfaři jsou jen mladí, ale i tady byli vidět 60+ jak se rolují z neoprenu.

O kus dál je Widemouth Bay.

Loďka v Millooku u které jsem si nabíral vodu. Potok tu stál, neměl žádnej proud a tak jsem vodu opět povyléval když jsem procházel lesíkem s malou bystřinkou která působila mnohem svěžeji.

Stejně jako včera. Tam z toho konce jsem ráno vycházel. Přes satelity, Bude, Widemouth Bay a ještě kousek mi zbývá, jen najít vhodné místo. Čas už na to je.

Vecpat se skrz stádo které mne pak následuje, projít dvěma brankama a jelikož už slunce zapadlo tak zůstat na místě kde nejsou kravince. To se daří. Pěkně na kraji pastviny. Je tu jen jeden bodlák, takže nůž, vydloubnou, zahodit a tady je další a další a další… nakonec ležím. Světlo telefonu přilákalo otravnou můru tak už zhasnu.

Včera mi nebylo vůbec dobře, ušel jsem toho jen trochu a povětšinu dne jsem ležel a pospával. Asi mi nesedla kupovaná studená rýže s vajíčkem. Už v noci mi bylo jakože na zvracení a za celý den jsem do sebe (krom vody) dostal jen půl tyčinky. Teď už je mi fajn.

V neděli jsem vlastně viděl jen maják na Hartland Pointu. K samotné budově, která je plně automatizovaná, byla cesta kvůli padajícím kamenům uzavřená.

Kdybych měl vodu tak spím s takovýmhle výhledem, musel jsem ale dál.

A to už je pondělní ráno a konečně něco do žaludku.

The Plesure House Foly. Foly jsou takové anglické romantické zříceniny, které si šlechta stavěla aby byla šik.

Přechod ze Sommersetu do Devonu jsem nezaregistroval, ten do Cornwallu už ano. Hraniční říčka se jmenuje Marsland Water. Na útesu nad ní je taková kabinka kde písaval básník jehož jméno si nepamatuju. Dalo se jít dovnitř, já z nějakého důvodu jen nakoukl okýnkem – stůl s otevřenou návštěvni knihou pod oknem s výhledem na moře a na zdech pár fotek. Pak scházím k Marslandě a potkávám starší paní. Ta pochází z domku hned vedle, který tu je osamocený. Ptá se mne jestli jsem se byl podívat v kabině, že tam lidi píší do knihy. Já na to že ne, že mi jméno toho člověka nic neříká. A on to byl její otec. Omluvil jsem se, ale stejně jsem se cítil blbě. Mělo mi dojít že tam nějaká vazba bude.

Útesy 1. Z toho výběžku úplně na konci jsem plusminus dnes vycházel.

Útesy 2. Ten cíp na konci ještě nebude konec cesty.

Se zapadajícím sluncem jsem trochu zrychloval, abys si stihl vyfotit talíře.

Stihl jsem to jen tak tak. Kdo si všiml lišky u sloupku? Bohužel to je celkem výřez.

A ještě jednou tentokrát s ovcema. Spim kousek od těhlech antén, na stejnym kopci a stejně nemám signál. Snad zítra bude v Bude.

Krásný slunečný den.

Povětšina trasy vedla lesem.

Za dnešek jsem navštívil dvě usedlosti. První bylo Bucks Mills kde bylo jen pár baráčků.

Objevily se rododendrony takže k modré od zvonků se na chvíli přidala i růžová.

A toto už je Clevelly. Já o této vesničce slyšel poprvé včera když mi ji doporučil důchodcovský pár co si ke mne přisedl na lavičku.

Clevelly je na tak prudkém svahu že sem nemohou auta. Silnice vesnici objíždí a končí v přístavu. Připadlo mi že je jen pro místní a pro Landrovery ve kterých se dá vrárit když se vám nechce šlapat zpátky nahoru.

Toto je Fishermans House (domek rybáře) do kterého šlo vejít a kde byla menší expozice.

Krom fotek tu byly i původní místnosti ve kterých nechyběl ani takový detail jako sušícísí se ponožky nad krbem.

Lidé tu stále normálně žijí a tipl bych si že je všechny živí turistický ruch.

Vlevo slepá ulička vpravo ještě strměji dolů do přístavu.

Je sobota a tak se zase objevili lidi…

Dříve se vše do vesnice vozilo na oslu…

…teď jsou povinné takovéto “sáně”. Po vyjití z vesnice jsem šel na parkoviště doufaje že tam bude voda a on tam stál celý terminál. Velký obchod se suverýnama, zmrzlina a ještě něco v druhém patře. Vypadá to, že Clevelly je opravdu pojem.

Andělský altánek už o kus dál.

Zase něco z lesa. Pozitivní bylo že na Stezce moc lidí nebylo takže si šlo užívat klid a zpěv ptáků. Zdá se mi že Angličani v lese strašně křičí.

Po vyjití z lesa přicházejí výhledy na moře.

Tam všude jsem byl. Od konce výběžku až sem.

Opět jsem to trochu natáhl a místo na spaní si našel až při západu slunce. Je to vyhlídka a tak se ráno budu zvedat dříve.

Vlevo asi nějaký vysílač nebo přijímač, ostrov napravo pak je Lundy. Krom tohoto výhledu tu i začalo trochu profukovat a tak se jdu zavrtat do spacáku.

Opět trochu delší den než jsem si plánoval, ale konečně spím s výhledem na moře.

Nejdříve bylo třeba se dostat na druhý břeh. Na silnici odklízeli písek takže ve vesnici nebyl žádný provoz. Převoz byl pěkně označen a ještě na něj upozornila právě odplouvající loď.

Intervaly jsou jen 15-20 minut a tak jsem se jen narychlo podíval kolem. Z jedné tabule jsem se třeba dozvěděl, že na zdejších plážích si vojáci trénovali vylodění v Normandii, protože jsou těm francouzským podobné. Co už jsem věděl je, že přívoz závisí na stavu vody, takže se jeho provozní doba řídí přílivem/odlivem, každý den jen pár hodin.

A toto už je Appledore. Převozník si se mnou chtěl stále povídat, což by mi nevadilo, ale jak se na mne otáčel tak nekoukal kam plujem z čehož jsem byl trochu nervózní. Na palubě byl ještě druhý člen posádky který vybral jízdné £1,50 a pak mi dal bezpečnostní instruktáž – nevstávat a tady jsou vesty. Plavba trvala asi pět minut.

Cesta vedla pěknou uličkou u přístavu.

Kolem restaurace U bobra.

Krátký výhled na ústí řeky a duny.

A pár detailů. Začneme hlavama nad dveřma.

Malý vklíněný domek.

Klepadlo.

A skončíme pěkným truhlíkem. To vše v jedné ulici.

Před golfovým hřištěm jsem si dal pauzu, během které se spustila slušná krátká přeháňka, což asi bylo důvodem proč poté na hřišti nikdo nebyl. Když jsem šel kolem tak jsem si říkal že to vypadá pěkně, ale stihl jsem jen dva rychlé záběry. Pak jsem zahlédl lidi a po chvíli přilétl míček a tak jsem se zase raději vrátil pár metrů na cestu.

Tyhle budky jsou ve Westward Ho!. Ano opravdu se to píše s tím vykřičníkem. Chvíli tu chodil do školy R.Kipling a na jebo památku tu mají na chodníku napsaný první verš jeho If (Kdyby?), který se ovšem špatně čte. Kdyby to někoho zajímalo tak jedna budka byla na prodej za 25tisíc liber (Kč750000).

Pohled na pláž. Bazén (asi) vytesaný do skály jsem viděl poprvé, ale zdá se to jako dobrý nápad. Jestli tomu dobře rozumím tak se při přílivu vždy naplní čerstvou vodou, která se má čas ohřát.

Nad Westward Ho! jsem se natáhl a nade mnou zatím probíhali účastníci nějakého tří denního závodu. Když jsem vstal tak už jsem potkával hlavně pochodníky.

Zpátky na útesech.

Opět nahoru dolů. Chtěl jsem skončit dřív, ale ne a ne najít pěkné místo.

Nakonec se poštěstilo. Sice hned vedle Stezky ale za to s výhledem na moře a s krátkou trávou bez trní. Dokonce tu je i signál.

Jsem na lém červeném útesu v jehož hlíně pěkně kontrastují kvetoucí kytky. Stejně jako včera spoléhám na to že nebude pršet a plachtu nechávám v baťohu. Spacák mám v bivy pytli, který je dostatečnou ochranou před ranní rosou. Je jasná obloha takže nechávám ponožky a jdu spát.

Vypadá to, že bych dneska mohl dohnat skluz tím, že sem teď dám včerejšek i dnešek. Tak do toho.

Toto je místo kde jsem zhruba chtěl nocovat po dojití sem jsem ale byl rád, že jsem spal u předchozího potůčku. Tady bych ani kde uchytit plachtu.

Bullpoint s majákem, který bohužel moc fotogenický nebyl.

Jedna z větších plochých skal trčících z moře.

Tam na konci je Morte Point, nejzažší bod poloostrůvku u Woolacombe.

Pauza na lavičce. Zem a tráva byly ještě po noci mokré, lavičky schly mnohem rychleji.

Pohled od lavičky zpátky k majáku. Prý tu lze spatřit tuleně, to by ale hladina musela být klidnější. Na fotce to tak nevypadá, ale byla to jedna vlnka vedle druhé.

Ze samotného Morte Pointu fotku nemám. Foukalo tam tak, že jsem byl rád, že udržím rovnováhu. Toto jsou ovce o kus dál.

Woolacombe a velká písečná pláž přede mnou, zbývá už jen obejít pár skal.

Poslední skálovitá pláž a následuje…

…začalo silněji mrholit takže oběd. Venku by se jedlo špatně a tak jsem zvolil restauraci. Steak&Exmoor Ale Pie spolu s pivem mne stály £15 a když jsem odcházel tak už bych zase něco snědl. Kvůli dešti jsem se zdržel o trochu déle, stále ale něco málo padá.

A konečně písečná pláž. K idyle to má bohužel daleko.

Po pláži jsem zašel na další poloostrůvek na jehož konci leží Baggy Point a tady se k větru přidal i deštík. Dokonce mi byla i trochu zima, spíš to ale bylo dost nepříjemné. Kousek před Croyde Beach pak na zemi ležely tyto pozůstatky velryby, která byla na tuto pláž vyplavena v roce 1915. Od kamene k nerozeznání.

U samotné pláže se dala načepovat pitná voda a taky tu na zdi mají pěknou grafiti.

Croyde Beach. Podobných ještě asi pár uvidím.

A to už jsem na jejím konci. Teď zase vylízt na útes, abych pak opět mohl sestoupit k další pláži.

Na té se z vln dělají pěkné obrazce na ní pak navazují písečné duny kde se chystám spát.

Plážové budky u Sauntonu. Už od minulé pláže neprší a na útesech dokonce vysvitlo slunce, takže už jsem opět suchý a s dobrou náladou.

Na kraji dun směrem od moře se mi daří najít chatku, která má téměř suché dvě řady dlaždic před dveřma, takže nebudu spát na mokrém. Pršet by v noci nemělo.

Vyrážím už v osm, protože k chatce bylo trochu od cesty vidět. Při balení přišla malá přeháňka, to ale bude ze srážek pro dnešek všechno. Procházím golfovým hřištěm…

…a pak i podél vojenského prostoru.

Docházím téměř na Crow Point a na břehu řeky Taw si dávám pauzu. Baráčky jsou sice blízko, ale přesto jsou daleko. Musím k mostu.

Proti proudu do Brauntonu.

Toto je řeka Caen která se s Tawu vlévá do moře prakticky ve stejném místět, takže je také postižena přílivem/odlivem.

Ta jasně žlutá duna na pozadí by měla být Fkagpole, kolem které jsem procházel cestou ke Crow Pointu.

To už jsem za Brauntonem. Po pravici mám vojenskou základnu a tak raději obracím objektiv vlevo.

Tohle byla strašná nuda. Rovná asfaltová cyklostezka, ubíjející. Nějak se mi podařilo zakecat se s postarším Kanaďanem, který je tu na návštěvě sestry a vyrazil si na cyklovýlet a tak se dozvídám o překvapivých výhrách anglických mužstev v semifinále Ligy mistrů. Jinak je to šest kilometrů mechanického šlapání na most v Barnstaple a pak dalších deset zpátky po druhém břehu. Pauzy jsem dělal, ale i tak jsem asi ušel přes 30km a do budoucna už mám den k dobru oproti plánu.

Jo jedno zpestření bylo. Objevil se zase lišák, tentokrát v metru.

A to už jsem na pláži u místa kde budu spát.

Je tu sice pár vraků, ale místo vypadá klidně. Na spaní vybírám místo o pár set metrů dál pěkně v závětří.

A zase lišák, tentokrát na jednom z vraků. Tentokrát jako pirát s účtem Davida Camerona z daňového ráje.

Jaké lepší jméno pro vrak než Memories (Vzpomínky)?

Takže, od pevniny na pravo, kde jsem byl dopoledne mne dělí řeka Taw a od pevniny na levo kde je Appledore a kam mám namířeno zítra zase řeka Torridge. I když by cesta přes most znamenala jen čtyř kilometrovou zacházku tak doufám, že stihnu přívoz. Ten jezdí podle přílivu/odlivu a na zítra to vychází myslím mezi 10-12.