To to pěkně vyšlo na kulatou šedesátku. Druhé loučení s Vietnamem už na emoce tak nepůsobilo. Celá druhá štace byla trochu v nevýhodě, že ji chyběl “moment překvapení”. Všechno nové jsem si vyzkoušel na jihu a sever už byl jen jakýmsi pokračováním. Kdyby to bylo časově obráceně, možná bych to viděl jinak, ale jih se mi zdál lepší. Silnou stránkou jihu byly silnice a služby okolo, na severu zas byla celkově hezčí krajina.
Continue reading

Teprve ve stoupání na silnici cestou z Parku jsem si uvědomil, na jak pěkném místě jsem poslední dva dny byl. Úplně jiná perspektiva, trochu jak když se kosmonauti koukaj na Zemi z oběžné dráhy 🙂 Probuzení přišlo až po napojení na QL6, kde se najednou objevil hluk a provoz. Continue reading

Ani metr na motorce. Ráno mne z nějakého důvodu bolely nohy a tak jsem si dal se vstáváním na čas. Banány, které mi zbyly od včerejška jsem zapíjel včerejším čajem a přemítal, co že to budu vlastně dneska dělat. Nakonec nechávám motorku stát se zbaleným baťohem pod stříškou, snažím se vysvětlit, že ji tady nechám a půjdu se mezitím projít, a že ještě nevím jestli tu budu spát i další noc, poté vyrážím z kopce na procházku údolím. Continue reading

Začátek a konec dneška byl pod vlivem nepřesných údajů na mých MyMaps. Místo, kde jsem měl označený vodopád bylo jen rychleji tekoucím potokem a místo, kde jsem měl značené ubytování bylo také chybné. Mezi tím pár strastí a radostí s konečným dobrým dojmem. Continue reading

O tom, jaký byl můj dnešek nejlépe vypovídá to, že největším emočním zážitkem bylo, téměř půlhodinové, chlazení se v řece. Po cestě sice bylo k vidění pár zajímavých věcí, ale toto bylo nej. Kdyby bylo tak o deset stupňů méně, jednalo by se o úplně jiný den. Continue reading

Čaj, čaj a zase čaj. Tak by se dala popsat minimálně první půlka dne. Projevilo se to i na paměťové kartě foťáku, kde nechybí, čajové plantáže s horama (i bez nich) na horizontu, čajové plantáže s pracujícími (i odpočívajícími) lidmi, detaily čajovníku či prodejce čaje. Mezi plantážema byly i meruňky (nebo meruňkovníky?), které zrovna měly malé zelené plody, fotogenické květy jsem tedy nestihl a na barevné zralé ovoce je ještě brzy. Continue reading

Původně jsem chtěl pro posun k jihu, alespoň jeho části, využít jednu malou vedlejší silničku, ale přes den byl takovej dušák, že jsem raději zůstal na hlavních. Riskovat nějakej tankodrom se mi totiž fakt nechtělo. Myslel jsem si, že opar kolem poledne trochu umizí, ale vydržel celý den. Pozitivem bylo, že alespoň bránil slunci ve vytvoření opravdové pece, i takhle to ale bylo trápení. Situace se zlepšila až po západu slunce, což jsem už ani nečekal. Continue reading

Kdyby tady byly fotky, tak je to tu samá zelená. Celý den rýžová políčka, která byla v pozdějším odpoledni zpestřena čajovníky. Počasí příjemnější než včera, takže celkově hezkej den. Continue reading

Jsem naprosto uvařenej. Sice jsem se smočil v přehradě, to už ale bylo největší vedro pryč. Hlavním znakem dneška, krom toho tepla, byly drdoly. Snad na každé ženské hlavě jeden byl. Většinou na vrchu hlavy, takže s nasazenou přilbou vypadaly trochu komicky. Spím v In Ongu, což je městečko kousek od hráze, na kterou se podívám na hráz.
Zítra směr severovýchod. Continue reading

V noci spadlo jen pár kapek, ale i tak jsem byl rád za střížku, protože jsem ráno nemusel sušit, ať už od deště nebo rosy, mokrou plachtu. To mi umožňilo být už v sedm na cestě. Komplikace na vozovce zapřičinily mé pozdější dojetí do Sin Ho. I kvůli parnu jsem po poledni zařadil více jak hodinovou pauzu, kterýžto čas mi pak chyběl, abych v klidu za světla dojel do Tuan Giao, kam jsem dorazil před sedmou, v čase, kdy už byla tma. Našel jsem si místo v pošťáckém hotýlku a tím završil zatím nejdelší den na severu. Continue reading