Dovolené jsou v plném proudu i v Anglii a ve Falmouthu to je fakt zdát. Cornwall patří k nejoblíbenějším destinacím pro zbytek ostrovanů a pro turisty není v centru téměř k hnutí. Pro pláže to platí také a to za téměř jakéhokoli počasí. Jedinou vyjímkou, kterou jsem zaznamenal byl celodenní déšť. Continue reading
Červenec nepatří jen začátku prázdnin a jahodám, ale i třešním. Mne se při jednom z běhů podařilo nasbírat celou tašku a tak jsem řešil co s nima, bohužel to nedopadlo úplně podle představ. Dalším, už ne tak populárním ovocem je rybíz. To co zbývalo na keříku už přezrávalo a po zvážení toho bylo rovné kilo. Výsledek zpracování budu vědět až při dalším pobytu. Vyzkoušel jsem si i nový recept na chleba a chybět nebudou ani fotky kocoura. Continue reading
Nejdříve jsem chtěl tenhle film odbýt jen tím, že napíšu krátce a stručně – Strašnej film, pokud máte alespoň trochu úctu k penězům, tak je v kině za toto neutrácejte. Nakonec se ve snaze najít něco pozitivního trochu rozepíšu, abych neměl ze zabitých dvou hodin úplně špatný pocit. Continue reading
Připadlo mi, že trávím příliš času koukáním do obrazovky a tak jsem se porozhlédl po nějaké knížce. Podle obalu mne zaujala jedna tenká (to také bylo důležité 🙂 ) s názvem Hen Who Dreamed She Could Fly (v češtině vyšlo jako O slepici, která snila o létaní) od korejky Sun-Mi Hwang. No, mohl jsem si vybrat lépe. Alespoň že byla dost krátká na to, aby se dala přečíst za jedno odpoledne. Nutno zmínit, že očividně nejsem cílová skupina pro kterou byla tato knížka napsána. Tou bude žena, tak od padesátky výš. Ta skousne tu spoustu věcných nesmyslů, které jsou nutné pro srdceryvný příběh 🙂 Continue reading
Konečně jsem viděl nového Terminátora. Už jsem na něj chtěl jít v Biškeku, ale odradil mne ruský dabing. Pak jsem koukal, že ho dávaj v Dobrušce a to zase bylo ve 3D, což nemusím. Tak tedy teprve včera. Recenze na film nebyly nijak vstřícné, ale po shlédnutí se mi zdá, že byly dost přísné. Continue reading
Dneska jsem měl v TV puštěné Come Dine with Me, což je místní Prostřeno. Poprvé bylo vysíláno v roce 2005 a i po deseti letech se stále točí další, teď už běží 34 série. Důvod, proč si na tenhle program rád přepnu není jídlo, ale lidé. Naštěstí to není nastavené tak, že by si vjížděli do vlasů anebo byli záměrně vybírány ztracené existence. Účinkující nejsou ušlápnutí a většina jich je také nějakým způsobem výstřední nebo zajímavá. V tom dnešním díle mne nejvíc zaujal zemědělec s vášní pro červenou řepu. Continue reading
Po dvou a půl týdnech v Kyrgyzstánu, o kterých ještě napíšu, následovaly dva týdny v Mastech. Náplň práce byla celkem uniformní po celou dobu a tak mi pobyt pocitově rozdělilo alespoň počasí. Jakýmsi předělem byly haťské oslavy narozenin. Prvních sedm dní se dalo dělat celý den, teploty byly rozumné, polojasno až oblačno občas s malou přeháňkou a jednou kratičkou megamaxi průtrží. Druhý týden (až na jeden den) ukazoval teploměr vždy alespoň 35°C, povětšinou bylo jasno a spadlo tak deset kapek na m². Zhruba od dvou do šesti nešlo mimo zdi baráku moc existovat a tak jsem byl vděčen za Tour de France v TV. Podařilo se mi najet na režim vstávání kolem osmé, ranního čaje s něčím malým na zakousnutí, běhu, snídaně kolem jedenácté dopoledne a večeře kolem (první týden) deváté (druhý týden) desáté večerní, kdy většinou začínal nějaký film v TV. Usínal jsem kolem půlnoci. Continue reading
Po více jak měsíci opět čučím do počítače napojeného na internet. Nějak extra se mi nestýskalo, ale blog hold trochu zahálel. To teď asi bude taková matrice, pár týdnů nic a pak zase pár týdnů víc, podle toho, jak budu v práci. Naprosto zničen z tropických pětatřicítek +, jsem se těšil, jak se v Anglii zchladím. Rozdíl to tedy je a i když i v Čechách se teď situace lidští, tak místních 17°C to není. Do toho tu při mém dnešním příjezdu bylo zataženo, silný nárazový vítr a přeháňky. Až jsem si říkal, jestli jsem si sem neměl vzít místo sandálů polobotky. Continue reading
Po mých zimních návštěvách Amsterdamu, jsem se rozhodl dát mu i letní šanci. Těšil jsem se na město zalité sluníčkem, kde se v nějakém parčíku natáhnu pěkně na trávník a ono mezitím bylo zataženo s přeháňkama. Franzouzský idBus mne vysadil na severu města a já prošel Amsterdamem až do jeho jihozápadního předměstí Duivendrecht, kde má zastávku Eurolines. Když jsem tu byl minule, tak stanice Eurolines byla u nádraží Amstel, což bylo významně blíž. Teď už je opravdu lepší koupit si MHD jízdenku. Continue reading