Ve vlaku z Cornwallu do Londýna jsem si konečně naplánoval, jak strávím čas v Kyrgyzstánu. Tedy alespoň zhruba. Jako zdroj mi sloužily LonelyPlanet a mapa, na internetu toho beztak moc není. Chtěl jsem dvě věci. Jeden dlouhý výlet bez civilizace a čichnout si trochu k místní tradici, tedy jízdu na koni a nocleh v jurtě. Do sedmnácti dní se to nakonec vlezlo jen tak tak. Continue reading
Rodiče klienta odjeli na dovolenou a tak teď mám na starosti krmení koček. Normálně jsem zodpovědný jen za dosypávání granulí do mističky v přízemí, kam chodí pouze kocour. O tom už jsem se tady zmínil dříve a dá se o něm říci, že má charakter. Dvě kočky, které vegetí v patře, možná také nějaký mají, ale spíše na mne působí pyšně a rozmazleně. Takové princezničky. Zatímco kocour je mazel, tak tyhle dvě si ode mne udržují odstup a pohladit se nechají jen při žrádlu anebo když jsou příliš líné vstát. Continue reading
Dvě knížky jsem si pořídil jako část mé dovolenkové přípravy. Obě mají opravdu dlouhý název. První, Everest Pilgrim: A Solo Trek to Nepal’s Everest Base Camp and Beyond od Tristana Higbeeho byla v elektronické podobě a byla celkem užitečná, druhá, The trails and adventures of an Englishman in Kyrgyzstan: or how Schoro changed my life od NJ Richardse je papírová a naprosto k ničemu.
Continue reading
Upoutávka na film Spy (v českých kinech Špión) by mne k zaplacení lístku do kina nepřesvědčila. Vypadalo to na úplnou blbost s blbým humorem. Hlavní hrdinku jménem Susan Cooper hraje Melissa McCarthy, kterou si pamatuju z Tammy, kde taky nebyl zrovna inteligentní humor. Tady to ale vypadalo, že vkus bude ještě o stupeň níže. Pak jsem si poslechl Odvážné palce z Rádia1, kde z tohoto filmu byli recenzenti nadšeni a koukl na 82% procentní hodnocení na čsfd. Zas až taková blbost to tedy nakonec nebude. Ve čtvrtek jsem měl možnost si udělat svůj názor… …a bavil jsem se snad od začátku až do konce. Continue reading
Posledních pár dní tu bylo opravdu pěkně a tak jsem v posledních týdnu zařadil k běhání pětkrát i plavání. Podmínky se vylepšily natolik, že jsem do vody lezl i když se zrovna zatáhlo a to prakticky bez osmělování. Běhal jsem na pláž do Maenporthu. Tři kilometry po klidné silnici tam a čtyřy po pěšině podél pobřeží zpátky. Za týden to dělá 7×7=49km, do padesátky mi chybí jen jeden kiláček, takže super trasa na každodenní letní běhání. Continue reading
Opět jeden nenápaditej nadpis… Zatímco ve Sloupu jsem byl z toho květnového kvetení natolik uchvácen, až jsem úplně zapomněl fotit, tak o týden později v Mastech, jsem už byl aklimatizován a mám tak něco na ukázání. Budu muset něco udělat s mou pracovní morálkou, moc jsem toho venku nestihl, zato jsem viděl (krom jiného) úplně první díl Přátel a několik Kroků za krokem… Continue reading
V tomto jídle jsem premiérově zkombinoval hrozinky s rýží a musím se pochválit, bylo to dobré. Recept jsem si bohužel neopsal a kuchařku nechal v Mastech, dále tedy bude následovat pouze to, co vylovím z paměti. Jelikož jsem hrozinek neměl úplně přebytek, tak jsem k nim, pro větší pestrost, přidal i trochu sušených švestek, které tam krásně zapadly. Oproti pokynům, jsem také zaléval menším množstvím vody. Oproti litru, jsem použil 900ml a i to bylo asi krapet víc, než by bylo nutně potřeba. Recept uváděl pouze hrášek, žádnou mrkev či kukuřici. Věřím tomu, že by to tak bylo lepší, já v mrazáku ale našel pouze míchanou zeleninu, takže jsem na výběr moc neměl. Určitě si toto vaření někdy zopakuji, kombinace rýže, kešu oříšky a sušené ovoce, je totiž vydařená. Continue reading
Zjevně mi dochází invence na nadpisy 🙂 Dnešek jsem měl naplánovaný tak trochu jako úřední. Krom zaplacení daně z nemovitost mi z účtu odešly i peníze na zářijové Běchovice a zpáteční letenku do kyrgyzského Biškeku. Před pár dny jsem si splnil i květnové plavání, takže tím se také pochlubím. Continue reading
Ač nulový fanda hororů i já vím, že když se řekne poltergeist, bude se jednat o duchařskou děsárnu. Originál z 80.let jsem neviděl a tak jsem se na nový remake i celkem těšil, nicméně sám od sebe bych na něj nešel. Bral jsem to tak trošku jako rošíření základního kulturního vzdělání 🙂 Continue reading
Je až k neuvěření, jak se Letňany za těch deset a hlavně tedy pět posledních let změnily. Snaha o zkrášlení sídliště na jihu a mohutná výstavba na severu, prostě nejdou přehlédnout. Lesopark, který se zakládal teprve někdy před čtyřma lety a kde z počátku nebylo zas až tak tolik lidí, je teď už (o pěkných víkendech) velmi těžce využíván. Když jsem se sem stěhoval, tak tu bylo asi kilometr vzdálené Tesco a Globus, dvě večerky a jeden normální obchod s potravinama, kde jsem snad ale vůbec nebyl. Teď, ve vzdálenosti několika set metrů stojí ještě Lídl a Albert plus ještě (myslím) dvě další večerky. Co se služeb týče, tak ta moje strana Letňan, zdá se mi, ožívá mnohem rychleji, než ta s novou výstavbou. Na rozloučení jsem zvolil pěti kilometrový běh do lesoparku a zpátky, po trase velmi podobné mému vůbec prvnímu běhu před více jak třemi lety. Continue reading