Chagall (výstava)
Pátek jsem celý strávil v Bruselu a jelikož tam toho není zas až tolik k vidění, tak jsem měl čas zajít si i do Královského muzea. Původně jsem to v plánu sice neměl, ale zlákal mne plakát vábící na retrospekivu Marca Chagalla. Známé jméno, ale moc jsem nevěděl, jaké obrázky si k němu přiřadit. Byla tu možnost odložit si zadarmo baťoh do skříňky, což jsem uvítal. Pak už jsem jen u automatu zaplatil €14,5, vzal si povídací zařízení a stanul mezi plátny.
Před samotnou výstavou bylo ještě pár jiných obrazů, jakýchsi předskokanů a mezi nimi i tenhle depresivní, s názvem ‘Sám na světě’ od Josepha Stevense z roku 1848. || Chagall pak začínal ‘Autoportrétem’ se svatozáří a dvojím obličejem z roku 1911.
‘Narozeniny’ (1915) || ‘Milenci v modrém’ (1914) || ‘Narození’ (1911) || Soudě podle této výstavy, Chagall maloval velmi často svou rodinu, zejména svou první ženu Belu. Na prvním obrázku slaví narozeniny a na třetím je právě po porodu. Před tím, než jsem si poslechl, co že to na posledním plátně je, tak jsem si myslel, že se tam unáší dítě. Ze zloděje se ale vyklubal radující se otec (Chagall).
Některé obrazy měly, pro mne, zvláštní kompozici, která mne celkem rušila. Třeba u ‘Jahod’ mi oči stále klouzaly na modrou zeď. Proč jen Chagall posadil Belu tak blízko ke středu? Aby byl vidět šátek (či co to je) přehozený přes žídli? A proč rozmazal dítěti obličej? Jsem snad jediný komu to vadí? Až doma jsem si potom všiml, nejspíše autorova, odrazu na desce stolu. Obraz má dvě varianty jmen, buď ‘Jahody’ anebo ‘Bella a Ida u stolu’ a je z roku 1916.
Dalším jeho častým námětem byli Židé. Ať už v ‘Pádu anděla’ (1947) nebo ‘Žida v červeni’ (1915). ‘Pád anděla’ začal malovat už ve dvacátých letech, prý původně nebyl až tak temný, jako finální, poválečná, verze.
Chagall ilustroval i knihu bajek a u ‘Lišky s hrozny’ byla vedle i různá stádia rozpracování. Vpravo je ‘Promenáda’ (1918), která byla vybrána jako podklad pro plakát zvoucí na výstavu.
‘Já a vesnice’ (1912) || ‘Ukřižování pod modrou oblohou s červeným kozlem’ (1950) || Soumrak (1938-43) || Chagall si užíval symboliku a tak tu bylo plno zvláštních barev, kozlů, oslíků, slepic, rozkvetlých stromů či ukřižovaných Kristů. Velmi často byla vidět i jeho rodná vesnice Ljosna (Vitebska) v dnešním Bělorusku.
‘Apokalypsa v šeříkové, Capriccio’ (1945) || Tady na té reflexi nacistického běsnění mne zaujaly, až jakoby vandalské, dokresby tužkou.
‘Mauve Nude’ (1967) aneb vrstvení temper pro zvýšení plastičnosti.
‘Duha’ z roku 1966 byla posledním dílem výstavy.