Ten týden, co jsem u nového klienta byl (a stále je) pro mne celkem kulinářsko naučný. Snídaně je jednoduchá, to je pokaždé ovesná kaše s ovocem. Jen hodím vločky do hrnce, přiliju mléko a potom přidám ovoce, popřípadě skořici. Na oběd bývá chleba s něčím. Povětšinou nějaká pomazánka, k tomu trochu zeleninového salátu a jogurt s ovocem. Pořádný jídlo je až večer. Včera přišel z internetu velkej nákup a tak jsem dělal lososa s bramborovou kaší, no a dneska tuňáka. Zatímco losos pro mne novinkou nebyl, už jsem ho tady dělal třikrát, tak tuňákový steaky jsem dělal prvně.

Nejdříve jsem vyložil plech alobalem, pak na něj nasypal trochu soli a pepře. Malé brambory rozpůlil a vyskládal, krojenou stranou dolů, na plech. Oloupal jsem cibuli a její větší kousky poházel po plechu. Přidal jsem i čtyry stroužky oloupaného česneku a nakonec jsem to zasypal hráškovejma luskama, půlkama rajčátek, pokrájenou jarní cibulkou a červenou paprikou. Znovu přidal pepř a sůl, přelil trochou olivového oleje a překryl pro jistotu alobalem (což možná bylo zbytečný).

Nejdříve jsem začal s přílohou. Poté, co jsem včera strávil loupáním malých brambor věčnost (škrabka byla nějaká divná a tak jsem je bral nožíkem), jsem se rozhodl je dát do trouby a zaházet je nějakou zeleninou. V troubě tu beztak dělám většinu věcí a jak jsem si na takovýhle vaření první den moc nevěřil, tak teď už to upřednostňuju. Klient mi do kuchtění vůbec nemluví, v kuchyni se vůbec neobjeví a tak na to aspoň mám svůj klid.

Poté co jsem měl vyřešenou přílohu, rozbalil jsem rybu a vykoukly na mne dva solidní steaky. Na obalu bylo napsáno Tuna loins. Loins myslím značí to nejlibovější masíčko. Jen jsem je z obou stran posolil, opepřil a polil trochou oleje. O polévku jsem se starat nemusel a tak jsem přešel na salát. Pokrájel jsem čínšké zelí, přidal řeřichu, rukolu, lístky špenátu, a papriku. Opět trochu soli a pepře. Zálivku tu nikdy nedělám, jen vmíchám trochu olivového oleje a někdy, třeba dneska, i trochu octa a sojové omáčky.

Krom hlavního jídla je k večeři i polévka, salát a něco menšího na závěr. S polévkama není vůbec žádnej problém, protože se kupujou už hotový a já je jen naleju na ohřátí do hrnce, chutnají opravdu dobře. Na závěr je buďto troška mraženýho jogurtu, malý zákusek anebo kousek čokolády.

Na internetu jsem se dočetl, že tuňákový stejk by měl být uprostřed syrový. Z toho jsem nějak nadšený nebyl, ale klient mi to potvrdil a musím říct, že je to pravda. Můj byl na pánvi trochu déle a propekl se celý, kraje pak byly trochu sušší. Klientův jsem vyndal trochu dřív a tak měl uprostřed stále asi dvou až tří milimetrový syrový proužek. Ten kousek co jsem chutnal (abych mu nedal blaf :-)) byl šťavnatější než můj. Maso bylo hotové když už byla zelenina v troubě něco přes půl hodiny, takže načasování bezproblémové. To je zas výhoda pánvičky, je to hnedka, žádné dlouhé čekání.

Hlavní důvod, proč jsem si oblíbil vaření, nebo teda spíš pečení, v troubě je, že se od toho dá klidně odejít a nic se nestane. Před večeří totiž musím dostat klienta z postele a to zabere asi půl hodiny. Z trouby je pak vše pěkně teplé. Dneska to bylo jiné. Naštěstí jsem se zeptal, jestli mám tuňáka hodit do trouby a zjistil jsem že ne. Prý na grilu. To jsem v předstihu moc dělat nechtěl a klient mi to i odkývl. Na stůl jsem mu teda zatím dal salát a polévku a šel udělat to maso. Oba dva jsme si nakonec pošmákli. Co budu dělat zítra ještě nevím. Někdy mne ještě čeká makrela, to jsem zvědav, co provedu s ní. Ta bude taky premiérová.

A takhle vypadala ve finále moje porce. Jeden stejk měl 200g což se mi zdálo tak akorát. Zeleninu jsem asi měl dělat nepřikrytou, aby se trochu opálila, ale i takto jsem byl sám se sebou spokojen 🙂