Dobrou noc Vietname XXXXI
V noci jsem spal jako dudek, takže jsem se do reality ubytování probudil až ráno a ta mi pomohla vyrazit ještě před osmou. Naštěstí nepršelo, ale modré oblohy se tu asi nedočkám.
Hnedka za městem začalo stoupání a první dvě hodiny to bylo z mraku do mraku. S tím souviselo jemné mžení a občasné snížení viditelnosti jen na pár desítek metrů. Alespoň jsem měl příležitost vyzkoušet, jestli funguje světlo 🙂
Po všech těch kopečkách, kdy jsem přejel snad sedmero hor a ne moc příležitostí k focení (za jasného dne by to asi bylo jinak) jsem dorazil do Cao Bang. Kousek za ním byl průsmyk, ve kterém se jemně srazil kamión s autem což způsobilo fakt dlouhou kolonu dvoustopých vozidel. Motorky to naštěstí nezpomalilo a tak jsem za chvilku dorazil k jezeru Ho Thang Hen. To sice bylo nějaké polovyschlé, ale klid okolo byl opravdu příkladný. Žádné motorky, štěkající psi a vlastně ani lidi, jen zpívající ptáci.
Jasnější počasí, které se objevilo u Cao Bang, pomalu zase mizelo a tak kopečky začaly opět siluovatět.
V údolí vedoucím k vodopádu Ban Gioc jsem viděl staré kolo, které se používalo k přečerpávání vody z řeky.
K večeru začalo zase poprchávat a tak jsem se ubytoval v hotelu poblíž zenového kláštera.
Z kláštera byl pěkný výhled nejen na kopečky v mlze, ale i na vodopád, takže jsem to k němu vlastně dneska stihl. Zítra půjdu “trochu” blíž. Za hodinu už bylo v mraku schováno úplně vše.
Za ubytování i jídlo jsem dnes sice dal dvounásobek než včera, ale rozdíl byl znát. Zatímco včera jsem večeřel rýži se špekem, tak dneska jsem k ní měl závitky, hranolky a klobásku.
Zítra prohlídka okolí a přesun na západ směr Meo Vac.