Věděli jste, že v Británii existuje Cloud Appreciation Society (Společnost pro docenění mraků)? Jestli ne, tak asi ani neznáte Gavina Pretora-Pinneyho, který ji založil a také sepsal Průvodce pozorovatele mraků. Knížka je očividně psána jako úvod do tématu a tak jejím cílem není jen popsání různých skupin mraků, ale i zaujmutí čtenáře, aby ho dané téma chytlo. Jelikož je psána čtivě s mnoha humornýma pasážema, tak ani já jsem neměl problém ji dočíst celou až do konce. Vedlejší efekt byl (a stále je), že mnohem více zvedám zrak k obloze a koukám, co se na ni zrovna prohání.

Mimo rozkvetlého Falmouthu jsem si před dvěma týdny fotil i různé mraky.

So what exactly is a Cumulus cloud? It may feel rather unsatisfying to hear that it is just water. And yet, like all clouds, that is all it is. The curious cloudspotter might therefore wonder why it looks so diferent from a glass of the stuff down here on the ground. The cloud´s white, opaque appearance is because the water is in the form of countless tiny droplets (well, around 10,000,000,000 per cubic metre in actual fact), each only a few thousandths of milimetre across. And this array of innumerable tiny surfaces scatters the light in all directions, giving the cloud its diffuse, milky appearance as compared with the single surface of a container of water.

Co tedy je cumulusový mrak? Asi to bude znít nudně, ale je to jen voda, tak jako všechny ostatní mraky. Zvědavý pozorovatel mraků se tedy může divit, proč vypadají tak jinak než sklenka vody tady dole na povrchu. Mrak je bíle neprůhledný protom že ho tvoří voda ve formě malilinkatých kapet (asi 10 miliard v každém krychlovém metru) o velikosti pár tisícin milimetru. Tato oblast nespočitatelných miniaturních povrchů odráží světlo do všech směrů, což dává mraku, v provnání s jednolitým povrchem vodní hladiny, jeho mléčný vzhled.

Třista stránek je rozděleno podle základních typů mraků do třech kapitol (nízké, střední a vysoké mraky), v kterých se pak popisují ještě další podskupiny a poslední se věnuje tomu co se do předešlých nevešlo, třeba Morning Glory. To je jedinečný typ mraku, který se v plné kráse objevuje jen na jednom místě v severní Austrálii. Mraky se mi nicméně začaly plést hnedka od druhé kapitoly, takže to bude chtít ještě nějaké to dostudování s extra obrázky. Tím, že se oblaka neustále mění, tak je kolikrát obtížné rozpoznat o jaký typ se zrovna jedná.

U tohoto doprovodného obrázku třeba pobavila poznámka u teploměru sdělující, že není, vzhledem k domu, v měřítku… …protože se tak velké nedělají

Krom názvosloví pro různá oblaka se tu také dozvíte proč fouká vítr, proč prší jen z některých mraků, jak mraky vznikají, jak se vlastně stane že prší, jak vznikají kroupy, jakými směry bleskají blesky a proč jsou bílé stopy za letadly tak vážným problémem z hlediska globálního oteplování.

One paper, published in 2004, looked at the increase in observed cirriform clouds over USA between the years 1974 and 1994. Since the average humidity at Cirrus level was shown to be constant across the USA during this period, it was concluded that the increase in air traffic and its resulting contrails had let to increasing cirriform cloud cover. Estimations of the expected warming effects of this increase were equivalent to 0,2-0,3°C per decade. Amazingly, the effect of the increase in cirriform clouds alone was considered sufficient to acount for almost the entire rise in temperatures across the USA during the last 25 years.

Jedna zpráva, uveřejněná v roce 2004, se zabývala větším výskytem cirriformových oblaků nad USA v letech 1974-1994. Jelikož průměrná vlhkost v cirrusových výškách byla v tomto období nad USA konstantní, došlo se k závěru, že za vyšším výskytem cirriformů stojí zvýšená letecká přeprava a z ní plynoucí větší výskyt bílých stop za motory. Odhaduje se, že se díky oteplujícímu faktoru tohoto typu mraků zvyšovala teplota o 0,2-0,3°C každou dekádu. Právě nárust množství cirriformů byl považován za dostatečnou příčinu pro celkový nárust teploty v celých USA za posledních 25 let.

nebo že kdysi dávno stál cirrostratus ve tvaru kříže, který se zjevil na obloze před Bitvou u Milviánského mostu Konstantinovi zapřičinil rozšíření křesťanství

Seventeen hundred years ago, the Cirrostratus cloud changed the course of human history. It was responsible for a chain of events that resulted in Christianity becoming the dominant religion of Roman Empire.

Před sedmnáctisty lety změnil cirrostratus (oblak vyskytující se ve výškách nad 6000m) vývoj lidské historie. Byl zodpovědný za sérii událostí, které vyústily v dominanci Křesťanství v Římské říši.

Jeden z nabořených mýtů – kapky deště nevypadají jako kapky, ale spíše jako polštářky. Naprosto logické když se nad tím člověk alespoň trochu zamyslí.

Kdyby vás raději zajímaly konkrétní osudy než obecné jevy, tak tu je příběh amerického letce Williama Rankina, který seskočil do bouřkového mraku nebo “ten pravý” důvod proč labutě (konkrétně jedna jménem Olya) odlétají na zimu z tajgy do Anglie.

Co knížku celkem dost sráží jsou ne moc kvalitní a ještě k tomu černobílé fotografie. Barevná vsádka je uprostřed, ta ale slouží pro jakýsi kontrolní testík a i když jsou v ní mraky zachyceny hezky, tak to popisové fotografie nenahradí. Toto je ale jediná výtka, jinak opravdu stojí za přečtení.