Před pár týdny jsem v diskuzi pod jedním článkem na finanční tématiku, která se rozvedla až ke stravování. Poprvé jsem tak četl názor, že je lepší úplné hladovění bez jídla, nežli hladovění s málem kalorií. Byla tam také zmíněná jména autorů pro případné další studium. Já si do Kindlu stáhl Léčení hladovkou od Nikolajeva a jelikož to byla knížka útlá, tak už ji mám přečtenou.

Knížka není ani tak o tom jak hladovět, ale jak lze dlouhodobé hladovění využít pro léčebné účely. Podle autora lze takto léčit naprosto všechno, krom asi dvou či tří onemocnění (nějakej druh tuberkulózy a ještě neco). Na jeho klinice se hladověním řešila hlavně psychická onemocnění a to s asi 90% úspěšností. Dost lidem se sice onemocnění po nějaké době vrátilo, Nikolajev za to ale viní spíše špatné zdravotní návyky.

Pobavilo mne, jakým způsobem se výsledek projevil. Například chlápek, co trpěl představou, že má ohromný červený nos, a proto přestal úplně chodit mezi lidi, měl po hladovce pocit, že se mu nos vyléčil a vypadá normálně. Stále však trval na tom, že červený byl.

Nevím, kdy byla knížka napsána (do češtiny přeloženo v roce 1996), ale podle jazyka to určitě ještě bylo za SSSR, možná druhá polovina 70.let? Myšlenky se tedy masově moc neuchytily. Věty jako tato: “Bylo těžké uvěřit, že hlad, jímž trpěli a v současnosti pořád trpí chudí všech kapitalistických zemí a který přináší těžké onemocnění a smrt, by mohl léčit”, se teď už moc nevidí.

První půlka knížky je věnována krom obecného úvodu i postupu hladovění, které většinou trvá třicet dní + 30dní následná návratová dieta a autor několikrát uvádí, aby to lidi nezkoušeli doma. Nějakou krátkou, několikadenní hladovku, si možná někdy ale zkusim.

Z knížky jsem se dozvěděl, že už vlastně praktikuju ranní hladovění. S tím jsem začal (ani vlastně nevím proč) už v půlce května. Po probuzení si dávám jen ředěný džus anebo vodu a pak jím až za nějaký čtyry hodiny. Celkově toho sním zhruba stejně co předtím, jen se těžiště přesunulo na odpoledne a večer. Dokonce jsem se cereáliema trefil i do doporučované mléčně-rostlinné polední stravy.

A na závěr věty, co jsem si v knížce podtrhal.

• Pocit hladu se projevuje pouze v prvních dnech, pak téměř vymizí.

• Při úplném hladovění se ztrátou tělesné váhy do 20-25% nedochází k trvalému poškození ani orgánů, ani tkaniv a ani tukové a bílkovinové výměny. Během 25-35 dní hladovění se přitom ztráta váhy pohybuje obvykle mezi 12-18%.

• Nucené hladovění se liší od léčivého tak, jako nůž bandity od chirurgického skalpelu 🙂

• Výzkumy I.P.Pavlova a jeho školy dokázaly, že sedmý nebo devátý den úplného hladovění ustává žaludeční trávicí sekrece a místo ní nastupuje tzv. spontánní žaludeční sekrece. Tvořící se sekret obsahuje značné množství bílkovin, které se žaludeční sliznicí opět vstřebávají do krevního oběhu. Tento adaptační mechanismus snižuje ztrátu bílkovin a zabezpečuje stálý přísun aminokyselin nutných k regeneraci bílkovin nejdůležitějších orgánů.

• V době nuceného dlouhodobého hladovění organismus zvířete a člověka zahyne dříve, než dosáhne vysokého stupně vyčerpání, v důsledku autointoxikace odpadními zplodinami. Odstraní-li se procedurami při léčebném hladovění tyto produkty z organismu (klystýry, lázně, masáže, hluboké dechové cviky, procházky), dokáže tělo nemocného bez jakýchkoli projevů autointoxikace hladovět 30-40 dní.

• Při vyčerpání zásob glykogenu (1.-2. den hladovění), se začnou v krvi hromadit kyselé produkty nedokonalého spalování tuků (kyseliny máslové, acetonu). Její zásadité zásoby se zmenšují. Toto se projevuje na náladě nemocného. Mohou se projevit bolesti hlavy, pocit slabosti a celkového onemocnění. To je výsledkem nahromadění jedovatých odpadních látek v krvi. Stačí, aby člověk vyšel na vzduch, zhluboka dýchal, pročistil střeva klystýrem, osprchoval se a tyto symptomy zmizí.

• Příznaky lehké autointoxikace kyselými zplodinami rozpadu tuků (acidózy), mohou postupně narůstat až do 6.-10.dne hladovění. Pak během krátké doby rychle (někdy i během jedné hodiny) zmizí a nemocný se cítí dobře.

• Acidotická krize trvá až do doby, než organismus najede na režim autogenní výživy. Ta spočívá hlavně ve výrobě cukru z valstního tuku a bílkovin.. V důsledku tohoto cukru se tuk zcela spaluje. Množství cukru v krvi stoupá a nemocný lehce snáší hladovění, dokud jsou v jeho těle zásoby tuku a bílkovin a lze je využít.

• V době využívání bílkovinových zásob se využívá především oslabené, nemocí změněné tkanivo a nádory, otoky, srůsty atd. Tento proces se nazývá autolýza.

• Při přechodu na endogenní výživu organismus spaluje i odpad látkové výměny. Toto je jeden z podstatných mechanismů léčebného hladovění. Dochází k intenzivnímu vylučování jedovatých látek z organismu, jež se nahromadily v důsledku narušeného metabolismu, překonaných onemocnění, užívání léčiv, kouření či alkoholu. Při úplném zastavení přísunu potravy dochází k “otřesu” organismu, jež probouzí jeho skryté síly a mobilizuje je k boji za co nejlepší podmínky existence.

• V době návratu po skončení hladovění, v organismu dochází k prudkému zintenzivnění procesu samoobnovy “omlazení” organismu.

• Anglický vědec Maksley dělal pokusy s žížalami. Kolonii krmil obyčejnou potravou. Jednu žížalu izoloval a podrobil ji periodickému hladovění. Tato přežila 19 pokolení žijících v kolonii. U člověka je znát “omládnutí” hlavně na vzhledu kůže.

• Správně organizovaná návratná doba (trvá stejně dlouho jako hladovění) má význam než samotné hladovění.

• Během návratné doby se ze stravy vynechává sůl, maso, vajíčka, houby a alkohol.

• Léčit dlouhým hladověním jedině pod dozorem lékařů.

• Každý kulturní člověk ví, že bez tělesného cvičení, bez rytmicky organizované práce, není možné čelit nemocím, zachovat si zdraví a práceschopnost.

• Někdo si myslí – absolvoval jsem kurz hladovění, uzdravil jsem se. Mohu se tedy vrátit ke starým zvykům: dlouho se válet v posteli, lebedit si s knížkou v ruce na gauči, pohyb nahrazovat “spánkovou terapií” 🙂