Jak se tak blíží můj návrat zpátky do Čech, tak jsem celkem zvědav, jak se vyvíjí kvašení co jsem tam za sebou nechal. Ještě v srpnu se do mého centra pozornosti dostala jablka, která mne bylo líto vyvážet na kupu k shnití a raději jsem je moštoval. Samotný mošt jsem pil jen v průběhu odšťavňování, pak jsem ho buďto přilil ke kefíru nebo a to hlavně, jsem se ho snažil zalkoholizovat.

Jablka začala padat už v půlce srpna a krom vos se do nich zakusávali i sršně. Naštěstí nebyli nijak agresivní a tak se po vysbírání jablek dalo pod stromem i posíct.

Nejjednodušší způsob, jak udělat alkohol spočíval v pouhém ponechání moštu svému osudu. Nádobu stačilo přikrýt plátnem, aby se v ní netopily octomilky nebo vosy a počkat týden až dva. Kvasinky ze vzduchu pak odvedou veškerou práci. Tak zněla teorie u receptu na “jednoduchý cider”. Dopadlo to tak, že chuťově se to stále zdálo jako jablečná šťáva a alkohol byl cítit až v hlavě. Žádná velká síla to ale nebyla, možná o trošku alkoholičtější než pivo.

Elektrický odšťavňovač byl prima, ale bohužel z něj netekla jen čistá šťáva ale i pěna. Nejdříve jsem naplnil dvě velké sklenice od okurek. Za rok zkusím tu pěnu z vršku sebrat a uvidím, jestli v tom bude nějaký rozdíl. Podle mě musela bránit kvasinkám ve vniknutí do moštu, což mi ale došlo až při stáčení.

Na půdě jsem našel další demižón a nalil do něj převařený mošt a cukrovou vodu. Pokusně jsem přisypal sáček kvasinek a pak už jen zašpuntoval kvasnou zátkou.

Co bude připraveno o víkendu ke stočení je demižónek, ve kterém dostaly šanci kupované “sušené vinné kvasinky k výrobě ovocných vín”. Správný postup by měl být, že se nejdříve nechají namnožit v malém množství šťávy a pak se přilijí do moštu. Důvodem je prý to, aby se měly šanci v moštu přes přirozené kvasinky prosadit.  Já se zkusil přes tento problém přenést tak, že jsem mošt převařil, čímž bych měl teoreticky zlikvidovat všechno živé a do tohoto mrtvého obsahu jsem přisypal sáček kvasinek. Nejdřív jsem se teda spletl a místo kvasinek přidal živnou sůl. Na chybku jsem přišel až druhý den a kvasinky doplnil. Demižón jsem pak nechával při pokojové teplotě, což bylo tak mezi 22-28°C. Oproti rybízáku jsem ho nedával za okno a i to bude jedním z důvodů, proč tentokrát zůstal celý obsah vevnitř a nic nevyteklo. Druhým by pak mohly být ty kvasinky. Ale kdo ví. Jsem zvědav jak bude chutnat, bublalo to pěkně.

V září už prvotní nadšení opadlo a tak se stalo, že jsem jednu okurkovou sklenici tak dlouho přehlížel, až jsem se rozhodl, že nechám obsah raději zoctovatět. Rozdíl mezi ciderem a octem je prý jen pár týdnů a tak jsem flašku prostě jen nechal dál stát. Před odjezdem jsem pak naplnil uvolněnej demižón z rybízáku, ve kterém to pak vypadalo, jak kdybych koukal na atmosféru Marsu. Už jsem nepřevářel a ani nepřidával kvasinky. Tuhle várku ochutnám asi až v listopadu.