Dnes jsem zdolal kolem 200km a ubytoval se v už známém hotelu Maharaja severně od Lumajangu. Zítra mne čeká přesun do nebo k Malangu, takže další moto den.

Začnu s fotkama z hotelu Panorama. Jeden bazén jsem v šeru přehlédl, celkem tu mají tři. Já byl v tom nejhlubším, což je ten nejblíže, další dva byly pro děti.

Prostřední bazén s žirafou, kde dokonce dopoledne někdo byl.

A asi nejmělčí s delfínama, kam se dá sjíždět po velké plošině. Pokavaď se tedy zapne voda. V sezóně asi zapnou čerpadla a zprovozní tím nejen tuto plochu, ale i skluzavky a tobogán. A nebo je to rozbitý.

Vyschlá kašna s tučňáky. Areál to byl opravdu celkem velký.

A teď pěkně od rána. Den jsem začal dvacetiminutovým plaváním. Ne tak hezké jako za tmy, ale beztak příjemné. Z ulice byl slyšet hluk, myslel jsem si, že to jsou popeláři, i když jsem tu za celou dobu žádné neviděl, když jsem ale vyjel před hotel, tak jsem zjistil, že se rozhodli vylepšit vozovku. Projet se naštěstí dalo.

Na Pulau Merah pár surfařů bylo, ale vlny jsem čekal větší.

Prošel jsem se po pláži a nebylo to úplně nezajímavé. Krom neustálých vln byly vidět i jiné věci.

Třeba vyplavené korály

nebo zvláštní obrazce v písku, vytvořené asi drobnýma krabíkama, kteří se schovávali do dírek. Někdy v tuto dobu jsem zjistil, že nemám jeden z objektivů. Zpátky do hotelu už jsem musel po kostrbaté objížďce a objektiv nenašel ani na pokoji.

Ve foťáku jsem se podíval kde jsem ho použil naposledy a bylo to na pláži Lampon u Pesanggaranu. Krávy tu stále spokojeně přežvykovaly. Na prvním místě se mi zdálo, že na pláži je mnohem více různých naplavenin než včera, o jektiv tam ale nebyl. Na druhém místě už ale ano. Úleva a zároveň i dost štěstí, protože se mi zdálo, že příliv končil asi metr od místa kde jsem včera objektiv odložil. Po této zajížďce jsem se stavil opět na kokosové pití, dnes už jen dvě sklenky. Už nevím jestli to tak bylo i včera, ale dnes se doslazovalo kondenzovaným mlékem. Jelikož jsem vstával až před sedmou, pak se zdržel plaváním, na pláži, objížďkou, snídaní, zajížďkou na druhou pláž a občerstvením tak jsem vlastně vyjel až v poledne. Podle googlu to měla být asi pěti hodinová cesta, takže celkem na těsno se šerem a tmou.

Měl jsem ještě jednu možnost vidět Ijen.

Frčelo se pěkně, spoléhal jsem na ukazatele, řakže jsem se ani moc nezdržoval s gps. Vůbec se mi totiž nechtělo zastavovat. Provoz tu totiž komplikují občasné pomalé náklaďáky. Za nima se pak, podle provozu v protisměru, tvoří kratší či delší had povětšinou jiných náklaďáků a osobáků. Pro motorky je totiž mnohem lehčí předjed. Jednak se můžou vecpat zprva (jezdí se tu vlevo) a také mohou na většině silnic přejed téměř bez problémů když jede v protisměru jen motorka. Silnic, kde by mohl osobák předjed náklaďák s motorkou v protisměru je o poznání méně a také na to potřebují více času. Pak je většinou celkem volná cesta než se narazí na dalšího šneka. Žádného takovéhoto posunu jsem se nechtěl vzdávat a proto minimum pauz. Před čtvrtou jsem uviděl (asi) třítisícové Agropuro nad zlatým polem s rýží a jen o něco později známé Semeru. To už jsem věděl, že to je jen kousek. V hotelu jsem se pak natáhl a na večeři vyrazil až za tmy. Jel jsem na stejné místo jako minule, takže ryba s rýží, okurkou a naloženým zelím a zrovna jsem chytl předlouhou kolonu. Do žádného předjíždění jsem se moc nepouštěl, protože jsem věděl, že to je jen kousek, stejně to ale byla zkouška trpělivosti, občas se totiž jelo opravdu krokem. Zpátky už byla silnice naštěstí volná.

Zítra tedy o kus kratší přesun směr Malang. Google mi ve variantách nabízí jen severní možnost přes Probolingo, já pojedu spíše ale jihem.