Tak něco podobného jsem v kině už dlouho neviděl. Díky tomu, že to bylo úplně stupidní a bez příběhu, tak člověk vlastně nemá jinou volbu, než dát odpočinout šedým buňkám a “soustředit” se jenom na obrázky. Tady přichází na scénu, pro mne zajímavá a svěží, kamera, která dává filmu šťávu, a která způsobila, že se mi film nakonec celkem líbil. Znovu bych na něj ale nešel.

Krom první čtvrt hodiny, to je vlastně celé střílečka, která mi vizuálně připomínala počítačové hry se stejným námětem. Minimum humoru, samé pif paf. Jak už jsem zmínil, scénarista se moc nezabýval dějovou linií, reálností nebo alespoň nějakou logickou konstrukcí a tak je asi trochu nefér, právě toto snímku vytýkat. Lepší je brát ho tak, jak přišel. Aspoň, že si na nic hlubokého ani nehraje.

Aby to tu nebylo tak krátké, tak trochu toho děje. Bývalému zabijákovi Keenu Reevsovi (kterého teda moc nemusím) zemře partnerka. Po pohřbu mu od ní přijde balík se štěnětem na památku a pro lepší překonání smutku. Štěne mu zabije syn (ten netuší s kým má co do činění) místního mafiána (ten ho zná moc dobře) a k tomu mu ukradne i auto. Další, více jak hodinu, už se jen čeká na to, jak bude synek Keenem zabit.

Tak to je asi tak všechno…