Katedrála v Truru
Truro je hlavní (a jediné) město Cornwallu a první, co z něj při příjezdu vlakem uvidíte, je Katedrála Blahoslavené Panny Marie. Z čelního pohledu je silně podobná bazilice sv. Ludmily na Míráku, se kterou má podobnou i dobu vzniku – přelom 19. a 20.století. Já v ní byl zatím jen jednou a to bylo před Vánoci či Velikonoci a zrovna tam zpíval v rámci bohoslužby sbor. Sice to bylo moc pěkný a já si tu půlhodinku užil, ale vnitřek jsem si neprošel. To jsem napravil až teďka a pořídil z toho i pár fotek.
Díky hlavní věži vypadá katedrála z každé strany trochu jinak, v tomhle zase připomíná sv.Víta.
Z železničního viaduktu vídám katedrálu pokaždé když při(od)jíždím do(z) Trura.
Budova se průběžně opravuje a tak je sam tam vidět lešení. To nad vstupním štítem i celkem esteticky ladilo. Jelikož se jedná o anglikánskou katedrálu, tak je výzdoba střídmá. Strop je vyskládán z cihel a vypadá moc pěkně.
Hlavní loď vcelku i s detailem na oltář. Třetí fotka patří St.Mary`s Aisle, což je původní kostel postavený v 16.století, který dnes tvoří součást katedrály. Úplně napravo pak ikona od Johna Colemana.
Ještě jsem tu stihl jesličky. Spousta slámy a jen pár figurek.
Nejvíce mne zaujala terakotová Tinworthova deska (The Tinworth Panel), před kterou stál bohužel sloup. Autor George Tinworth na ni vyobrazil cestu Ježíše na Golgotu a byla poprvé vystavena v roce 1880 v Královské akademii.
Úplně vlevo stojí Pilát Pontský a kousek vedle něho Barabáš, který si stále nemohl zvyknout na jasné denní světlo a tak si musel stínit oči. Šimon Cyrenejský se snaží s křížem trochu helfnout, ale strážní jsou proti. Úplně napravo pak byli v řetězech i další dva odsouzení.
Bylo tu dost detailů, jako třeba hřeby za opaskem a kladivo v ruce jednoho z vojáků. To, jak je Šimon tahán za ucho, prý může být jakási reflexe školní výchovy Tinwortha 🙂
Katedrála sama se nejvíce, krom různých aktivit, chlubí vitrážovými okny, která mi ale zas tak extra nepřišla. Příště se zkusím podívat pečlivěji.