Po pár letech jsem se opět vydal do Maroka. Tentokráte jen na pár dní. Původně jsem si myslel, že to budou tak dva týdny, pak se ale objevila práce a tak to je pět dní. Moc jsem nevěděl kam. Koukl jsem do průvodců a vybral oblast na jih od Fezu, kde měla být po cestě tři jezera.  Odlétal jsem s Ryanairem ze Stanstedu brzy ráno a tak jsem v Rabatu byl ještě před pátečním polednem.

Autobus z letiště nás vysadil hned vedle vlakového nádraží a tak, i když jsem to neměl v plánu, jedu do Fezu vlakem. I kvůli rozkvetlým keřům naproti nástupišti, mi nádraží v hlavním městě, přišlo takové maloměstské, v dobrém slova smyslu. Vlak byl plný. Naštěstí jsem si stačil sednout do jednoho kupé a tak jsem nemusel šaškovat v uličce s báglem. Cesta proběhla bez problémů. Takové menší nastaly až po vystoupení a při hledání dopravy do Sefrou. Nejdřív jsem si myslel, že na autobusák nějak trefim, pak jsem se ale stavil na marocký čaj a rozhodl se pro tágo. To mne stálo v přepočtu ne víc jak 15Kč a dopravilo mne přímo k téměř odjíždějícímu autobusu. V Sefrou byl s další fází ještě trošku větší problém, protože mou destinací nebylo žádné město, ale jezero Dayet Afourgah u silnice P20. Na autobusáku mi řekli, že autobus ne, možná taxi, ale tím, že jsem jen jeden, tak asi ne. Zkouším teda taxíka a ten mne zaváží ke stanovišti minibusů, kde je opět jeden zrovna na odjezdu. Vmačkavám se tedy jako druhý dopředu a za chvilku vyrážíme. Řidič moc neví kam chci, ale nakonec mne vyhazuje dobře, i když jsem o tom chvilku pochyboval. Jelikož se stmívá rozbaluju ležení kousek za vesnicí, to už je úplná tma.

Druhý den ráno je mi po vylezení ze spacáku krapet zima, ale naštěstí v noci nepršelo. V potůčku doplňuju vodu, jak ta doprava pěkně navazovala, tak jsem si ani nekoupil velkou flašku a mám jen menší půllitrovku. Cesta dál vede stále do kopce. Jak stoupám tak procházím menší mlhou, pak najednou přišlo sluníčko a až do večera nezmizelo. Cesta byla taková úzká asfaltka, šlo se po ní pěkně, provoz minimální. Dokonce jsem vedle ní našel papírovou dvacku, což je asi 50Kč 🙂

O myšlenky, kde mne to jen řidič vyhodil mne přivodil až tenhle pohled (a potom taky tabule u jezera). Vlevo jsou zasněžené vrcholky Velkého Atlasu, nejspíše Jbel Bou Naceur a hlavně vpravo je vodní plocha. Cedule mi pak potvrzuje, že se jedná Dayet Ifrah. To první jezero, kde jsem měl vystoupit, jsem myslím zahlédl, ale pro večerní šero si nebyl jist a taky bylo dál od cesty. Teď bylo zrovna poledne a tak se světlem nebyl problém. Nakonec jsem k němu taky nešel, břeh tady žádnej nebyl a poslední co jsem chtěl, bylo zapadnout to nějakýho bahna, či někomu šlapat po zahrádce.

Od Dayet Ifrahu tedy pokračuji dál po mé silnici. Než přelezu kopec tak se ještě ohlídnu, udělám tuhle fotku↑ (fotky po sluníčku jsou vždycky hezčí než proti) a vydávám se vstříc dlouhé rovině. Po stranách tu je sice pár sadů, žádný z nich ale nekvete ani nezelená. Tady je mi letos poprvé sluníčko trochu nepříjemné, ale je v normě, i díky tomu že jsem téměř ve výšce 2km. Na konci té šílené roviny je další jezero a sice Dayet Hachlaf. Při pokusu k němu od cesty dojít, jsem ale celkem rázně vyštěkán psy zpátky na cestu. U pumpy, poté co si počkám, než si holka přede mnou naplní několik kanystrů, si doplňuji svých 420ml ve flašce a razím dál. Ne moc daleko, protože mi podruhé zastavuje ten samý řidič, poprvé to bylo v protisměru, kdy říkal, že se otočí a pojede zpátky a já přijímám nabídku svezení do Ifrane (asi 10km). Už před tím mi dvě jiná auta nabízela odvoz, já chtěl ale vidět Roches podél cesty, což měly být nějaký skalní útvary. Co jsem nakonec viděl z okýnka tak teda nic moc a já byl rád za rozhodnutí se pro svezení. Původně jsem měl trasu naplánovanou tak na tři dny a teď mám za den hotovo.

Kousek od Ifrane jsem se chtěl podívat na Cascades des Vierges, což měly být vodopády a já tak nějak doufal, že tam pújde i zabivakovat. Nakonec si opět beru taxíka, který mne vyhazuje u parku a tvrdí, že dál nemůže. Vodopády jsou prý kousek dál, a že to už musím dojít. Pokračuji tedy podél silnice a najednou mi dochází, že to bude součástí toho parku, takže na bivakování se konat nebude. Park je něco mezi Stromovkou a Hostivaří, pěkný místo na procházku, ve stínu, podél potoka. Vodopád nakonec nic moc, možná je to tím, že jsem čekal nějakou divočinu. Taxík mne dováží zpět do města. Když říkám, že chci do Fezu tak mne zaváží ke stanovišti hromadných taxi. To jsou vesměs staré mercedesy. Jeden do Fezu opět zrovna odjíždí a tak se vmačkávám k dalším pěti pasažérům a jednomu řidíči a pokračuji dál. Do Fezu dorážíme za šera a já se i pro nedostatek sil ubytovávám ne v Medině, ale kousek od místa, kde nás taxikář vyložil, ve Ville Nouvelle v hotelu Du Maghreb za 100 dirhamů (cca250Kč) na noc se záchodem a sprchou na chodbě.