Červenec nepatří jen začátku prázdnin a jahodám, ale i třešním. Mne se při jednom z běhů podařilo nasbírat celou tašku a tak jsem řešil co s nima, bohužel to nedopadlo úplně podle představ. Dalším, už ne tak populárním ovocem je rybíz. To co zbývalo na keříku už přezrávalo a po zvážení toho bylo rovné kilo. Výsledek zpracování budu vědět až při dalším pobytu. Vyzkoušel jsem si i nový recept na chleba a chybět nebudou ani fotky kocoura.

Třešní jsem nasbíral 4kg, což bylo krapet víc, než jsem čekal. Hamižnost zvítězila nad zdravým rozumem a tak jsem sbíral a sbíral do doby, než jsem se začal bát, že se u igelitového sáčku utrhnou ucha. Přejedl jsem se jich už při sbírání a tak jsem řešil co s nima. Překvapen jednoduchostí procesu, rozhodl jsem se pro marmeládu. Nikdy před tím jsem ji nedělal, ale na rozmixování, povaření, přidání peptidu a cukru se nedalo (snad) nic zkazit. Největší problém byl se samotnou přípravou v podobě vypeckování necelých dvou kil třešní.

Samotné vaření už bylo bez problému. Žádné velké experimenty jsem neprováděl a ke kilu třešní jsem přidal sáček GelfixExtra od Oetkera, 0,4kg třtinovému cukru, šťávu z půlky citrónu a nastrouhanej zázvor o velikosti asi 3x2cm. Po rozlití do sklenic mi zbyla jedna plná jen z necelé poloviny a tak jsem měl následující den hnedka možnost ochutnat na chlebu. Prostor na zlepšování stále je, špatná není, ale určitě půjde udělat ještě lahodnější a půjde si pohrát i s konsistencí. Asi nebude třeba třešně tak důkladně mixovat. Uvidím zase za rok. V následujících dnech jsem pak ještě dělal jednu várku z 150g třešní a 350g letních jablek a jednu kilovou várku pouze z jablek. Na focení jsem si nějak nevzpomněl.

Vody se mělo nalít jen něco přes dvě třetiny, já ji použil tolik, aby třešně plavaly. Cukr se nejdříve usadil na dně, ale stačilo promíchat a vše bylo OK.

Co se týče druhé půlky třešní, tak jsem věděl jedno – už žádné vypeckovávání. Podařilo se mi najít super extra jednoduchý recept na jejich uchování. Spočíval v tom, že se k nim, do pěti litrové láhve, přidá kilo cukru, konzervační prášek a voda. Pak se to nechá na sluníčku dokud plody neklesnou ke dnu. Moc jsem nevěděl co se myslí konzervačním práškem. Nechtěl jsem tam sypat stejnou věc jak na marmeládu a tak jsem zvolil jen kyselinu citrónovou. Možná i to byl důvod proč třešně neklesly ani po týdnu. Dalším důvodem může být ne úplně perfektně těsnící víčko anebo fakt, že první den bylo zataženo. Nejvíc podezírám to těsnění, pozitivní je, že nevypadaly, že by se chystaly shnít. Uvidím jak později.

Půl kila chlebové mouky, sáček sušeného droždí, kmín, sůl, ocet a voda. Nic extra. Přes noc nechat přikryté kynout, pak vyklopit na vál a nechat dvacet minut pod fólií ležet.

Chtěl jsem si také vyzkoušet upéct chleba v remosce. Vybral jsem si recept, kde se těsto nemusí hnít a jen se překládá. Fígl (myslím) není v těstě, ale v tom, že se chleba peče v uzavřené nádobě, která zaručuje, že se chleba nevysuší. Na toto je kladen důraz i při přípravě a tak se stále přikrývá fólií.

Následuje překládací fáze. Vytáhnout a složit směrem k sobě, pak zleva doprava, zprava doleva a na závěr od sebe. Pokud se těsto stále hodně lepí tak postup opakujeme. Vyklopíme do mísy vyložené utěrkou a vysypané moukou, kde zůstane kynout po dobu asi dvou hodin. Opět nezapomeneme přikrýt igelitem.

Po smíchání všech ingrediencí se mi těsto stále zdálo dost řidké a tak jsem ještě přidával hladkou mouku. Ve finále se stále ještě lepilo, ale už to bylo snesitelné. Možná to ale bylo úplně zbytečné ba dokonce kontraproduktivní. Zadělával jsem před půlnoci a hotovo bylo v šest večer.

Na konec jsem těsto převalil do remosky, kde zůstalo do doby, než se udělala pěkně zlatavá kůrka. Remoska by se měla předehřát, což jsem neudělal. I tak se zatím jedná o můj nejlepší chlebový pokus.

Čerstvej chleba byl výbornej, druhý den už to bylo slabší. To je ale asi normální. Co se příště pokusím změnit je tvar. Zkusím ho víc zcuknout, aby to nebyla taková placka a uvidím, jestli se při pečení zase rozplizne anebo bochánek udrží. Teď jsem těsto do remosky jen vyklopil.

Přes den komplikovalo sbírání rybízu teplo, večer zase vtěrka kocour.

Mamka nechala na keříku ještě nějaký rybíz a já se rozhodl ho dosbírat. Myslím, že to bylo na poslední chvíli, protože kolem bylo i dost scvrklých a vysušených plodů. Poté co jsem viděl, jak je pracné pasírování pro zbavení se semínek, jsem se rozhodl zkusit rybízové víno. Na půdě byl starý demižón, v mých věcech korková zátka, v kredenci cukr a pro vinnou zátku jsem si doběhl do Solnice. Nic jiného potřeba nebylo. Ke kilu rybízu se přisypalo do demižonu kilo cukru a zalilo se to 3,5 litry vody.

Stejně jako u třešní i tady se cukr usadil na dně a tak bylo třeba promíchat. Teď už nezbývá než čekat

Pak už jsem to nechal jen za oknem a nechal přírodu ať se toho ujme. Další den jsem odjížděl do Prahy a tak jsem žádnou akci neviděl. Divoce bublat to začalo až za pár dní. Snad toho moc nevyteklo a v nádobě zbylo dost na ochutnání.

Přes den kocour ke stodole ani nepáchnul a ukázal se většinou až kolem osmé. Většinou zkoumal různá zákoutí interiéru, ale jednou se rozhodl, že se natáhne na prkno a bude hlídat, jestli po sobě uklidím.

A na závěr kocour. Toho jsem poprvé zahlédl až po dvou dnech od mého příjezdu, ale pro rodiče už to byl starej známej. V průběhu pobytu jsem mu pravidelně nosil snídani a od té doby jsem ho viděl už každý den. Aktivní byl jen ráno a pozdě večer/v noci. Přes den spal. Nejdříve pod stříškou nebo v křoví, pak se mu ale zalíbilo u schodů. Když nebyl stín u dveří tak byl pod popínavkou hnedka vedle. Svoji domáckostí je v kontrastu s okolníma kočkama což je fajn. Otrava je jen to odklizení mrtvej myší. Tenhle problém ale možná vyřeší ježek, kterého jsem viděl poslední noc před odjezdem 🙂