Dneska jsem sám sebe opět překvapil :-). Hodně tomu pomohlo počasí, bylo teplo, slunečno a hlavně nebyl vítr a tedy ani vlny. K moři se mi, asi právě kvůli tomu teplu, nějak extra hezky neběželo, ve vodě se to ale začalo měnit. Tím že nebyly vlny tak jsem si mohl plavat víc v pohodě a dostat se pěkně do rytmu.

Před týdnem jsem tady psal jak budu plavat hlavně kraula, a že prsa s brýlema nemají moc cenu, jak ten čas letí… Od té doby jsem si naopak prsa oblíbil a tvoří většinu mého plavacího času. Důvody pro tuto změnu byly vlastně dva.

První byl, že kraul (aspoň tedy v mém podání) je mnohem méně vlnovzdorný. Šplouchání vody do obličeje zrovna při nádechu nebylo nijak extra příjemné a většinou mne donutilo přerušit plavbu. To nemyslím jen velké vlny, kolikrát i menší byly zrádné. Při prsou, kde je hlava při nádechu přece jenom více nad hladinou, je tento problém minimální.

Druhý byl, že jsem si před pár dny uvědomil co musím prioritně zlepšit – dýchání, respektive kapacitu plic. No a na dýchání se mi líp soustředí, pro mne ve stabilnějších, prsou. Výdech je opět do vody což by měla být nejefektivnější cesta ke zlepšení. Dneska jak nebyly vlny tak jsem zkoušel i toho kraula a už se mi dařilo dýchat na tři doby místo dvou, takže za týden celkem pokrok.

No a teď k tomu nadpisu. Ten krapet přehání, ale trochu do transu se mi myslím dostat povedlo. Bylo to prakticky stejné jak při monotóním běhu. Člověk se pohybuje, ale smysly jakoby vypínají. Oči vnímají okolí jen periferně a zvuk tvoří jen jakousi kulisu. Mozek přesto ale úplně nevypíná a občas předhazuje různý nápady anebo se vrací k předešlým událostem. A to se mi dneska poprvé stalo při plavání. Kliďánko si plavu podél pláže – výdech nosem do vody, nádech nad vodou, opět výdech a zase nádech, prostě pořád dokola ve stejnoměrném tempu. Nic nerušilo, žádný vlny, žádný řasy, žádní jiní plavci. Do toho rytmicky se opakující zvuk vzduchových bublin při výdechu a stékající vody při nádechu, přičemž nic moc jinýho jsem kvůli uším ve vodě ani neslyšel a lehký trans byl tu. Někde jsem četl, že k tomuto pomáhá i postupné snižování kyslíku v krvi k čemuž asi taky docházelo. Tyhle stavy mám rád, člověk se tak nějak uvolní a čas plyne.

Nic světoborného mne teda nenapadlo, ale co se mi v hlavě uhnízdilo byla myšlenka, že až budu v Praze tak si musím přeplavat Vltavu. Tak uvidím co z toho bude.