Na Nový rok jedna minuta plavání a dvacet běhu
To, že se první den v roce půjdu proběhnout jsem považoval za samozřejmé. S plaváním jsem si už tak jistý nebyl. Dvě rána zpátky tu totiž byla všude jinovatka a nad zátokou se povalovala lehká mlha, což mne celkem zaskočilo. Podle satelitů měla voda téměř deset stupňů. Včerejší ráno bylo pro změnu slunečné a aspoň o pět stupňů teplejší, což mi dodalo trochu odvahy a já začal tělo mentálně připravovat na dnešek.
Ráno bylo velmi příjemných 12 stupňů. Satelity sice hlásily to samé i u vody, ponořený teploměr ale ukázal jen deset. Bohužel do toho i celkem nepříjemně, rychlostí 70km/h, fučel vítr. Sluníčko nikde a tak když jsem přiběhl na pláž, byli tu všehovšudy jen dva surfaři.
Deset minut trvalo, než si konečně kotníky přestaly stěžovat na studenou vodu. Jak jsem stále vkračoval a vykračoval z vody, tak jsem si aspoň umyl pěkně nohy. Mezitím se ve vodě objevili dva chlápci mezi 50-60, udělali pár temp a šli zase ven. Teď už to musím dát taky.
Dvě tempa, potopit a už jsem mazal zase ven. Trochu jsem se osušil a připadlo mi, že to vlastně nebylo tak strašný. Že jsem si před minutou myslel, že dostanu infarkt, už je zapomenuto. Lezu teda zase zpátky a proprsím ještě minutu. Úplný začátek byl tedy opět nejhorší a myslím, že bych ještě pět minut vydržel. Vlastně jsem za tu chvilku ani neprochladl a jelikož jsem si ssebou do baťůžku vzal i teplejší dlouhý rukáv, tak jsem si dokázal tkaničky zavázat rychle na první pokus a při druhýh deseti minutách běhu zpátky mi ani nedrkotaly zuby. Jak jsem dobíhal, tak začínalo jemně pršet. Kdybych se byl býval vypravil do vody ještě do třetice, tak nejen, že bych se pak nejspíš nestačil nasnídat, ale asi bych i zmokl, o stále sílícím větru ani nemluvě. Pěkně to vyšlo.