Noc nakonec nebyla tak strasna. Jak jsem se nabalil a dal na sebe dve periny, tak jsem se pak v noci trochu odstrojoval. V pokoji jsem mel myslim -3. Probudil jsem se do zasnezeneho slunecneho rana a byl cas neco delat.

Utery 31.3.

Ve vrcholcich mam trochu zmatek a tak je tady radeji u fotek uvadet nebudu. Takhle vypadal Chhukhung o pul osme, kdy jsem byl na ceste na Chhukhung Ri. To je kopec hnedka nad budovama, na jehoz upati jsem stal pri foceni. Normalne asi neni moc slozite se na nej vysplhat, ted ale situaci komplikoval snih. Bylo ho sice jen ke kotnikum, ale zamaskoval cestu a pri alternativni, kdy jsem vyrazil primo na stec, to klouzalo tak, ze nezbyvalo nez traverzovat a obchazet. Byla to pekna fuska. Po pul hodine uz jsem byl do pul tela a ladoval do sebe oriskovou tycinku, jako nahradu snidane. I kdyz jsem nechal bagl na pokoji, tak jsem se sunul jako snek a delal dost kratkych prestavek. Problem byl, ze si pro snih nebylo kam sednout a lepe si odpocinout. Musela mne zmahat ta nadmorska vyska. Tepovy pas ukazoval jen 120-130 tepu a ja dychal jak blazen. Prehodnotil jsem cil na nejblizsi vrcholek. Na puvodni cil bych se v techto podminkach asi nevyhrabal.

Po hodine a trictvrte jsem tak konecne stanul na vrcholu, ve vysce 5063m. Pro predstavu, na dalku to bylo pouhych 1,3km.

Dolu se slo mnohem lepe. Snih uz poodtal a zacalo se objevovat bahno. Dole jsem si dal polevku a po dvanacte vyrazil zpet k hlavni trase na Everest.

I tady se slo dolu mnohem lepe a to i diky lepsimu pocasi. Puvodne jsem se chtel podivat i k zakladnimu taboru Island Peaku, to jsem ale, stejne jako prechod prusmyku KongmaLa, kvuli snehu a unave vypustil.

U budhistickejch kaplicek nad Dingboche jsem si uvedomil, jak jsem unavenej. Budu muset vic jist a taky pit. Do ledove vody se mi totiz moc nechce a caj uz stoji, v prepoctu, kc30. No nakonec jsem se bahynkovityma cestickama dosoukal do Dughly. Hnal mne mrak za mnou, ze ktereho ale nakonec nic nepadalo a nejak se rozptylil. Kdyby nebylo mraku po stranach, tak by byly videt hezke hory. Zacal jsem, po dopoledni se slunickem na snehu, oci a tak jsem nasadil slunecni bryle, ktere nastesti pomohly. Vecer jsem si pak do oci radeji i kapnul. No a k veceri byl opet DahlBat.