Tři čtvrtě roku jsem běhal pouze v Merrellkách, které už ale delší dobu vykazovaly známky obnošení a tak jsem přezul do Minimusek od NewBalance. Ty jsem kupoval ve slevě, kde už měli jen trošku menší, než by bylo ideální a tak Merrelly nevyhazuji, protože možná ještě budou k užitku. Teď jsme tu měli pár pěkných slunečných dnů, které budou co nevidět, dle předpovědi, nahrazeny oblačností s přeháňkama. Raději jsem tedy dubnové plavání více neoddaloval a hupsl do vody dnes. Další studený měsíc odškrtnut.

Staré versus nové. Podrážka prošlapaná na obvyklých místech. Svršek se sice potrhal, ale díry se (moc) nezvětšovaly.

Oranžové Merrelly mi sloužily už od července, a i když to třeba podle fotek nevypadá, pořád se v nich běhalo hezky. Jediným problémem byla vnikajicí voda a s tím trochu související smrádek, který z nich jemně vychází. Byl jsem s nima spokojen a vlastně jim ani nemám co vytknout, na boso i s ponožkama se v nich běhalo hezky.

Měkoučké, lehoučké a snad i vzdušné, NewBalance Minimus. Oproti mým předchozím botám, mají tyto trochu podpatek. Stejně jako velikost i toto byl kompromis k nízké ceně.

Nové NewBalance Minimus jsem si koupil už koncem zimy. Ve velmi příznivé ceně neměli už mojí optimální velikost a tak jsem v nich trochu upnutý. Zatím jsem v nich běžel 2x3km a dneska 7km (až je mi ty drobný čísla trapný psát). Na prstech ani jinde se menší velikost zatím neprojevuje, ale na dlouhý běh bych se krapet bál. Měl jsem je s sebou jako přezuvky v Himaláji a možná i od tohoto určení, z nich teď mám takový bačkůrkovský pocit. Měkké a těsně objímající. Od pohledu vypadají vzdušně, ať už díky dírám v podrážce a nebo síťovaným svrškem. Jak se v nich bude či nebude potit noha, ale nejlépe zjistím až v létě. Kvůli velikosti v nich budu běhat nejspíše jen a pouze na boso. Uvidím, jestli se chytí nebo ne. Jakmile mi začnou černat nehty, kupuju nové 🙂

Řasy byly všude, ve vodě i na suchu. Na pláži zas až tak nevadily, ale pod vodou dost stěžovaly pohyb. Úsek, kde bylo třeba překonat vlny s nohama zapletenejma v těhlech chaluhách, byl celkem náročný. V plavací hloubce už naštěstí nepřekážely.

Jak už tu delší dobu nepršelo, tak jsem si řekl, že si po delší době zaběhnu na pláž do Maenporthu. Co se týče podmínek pro vlez do vody, tak to nebylo úplně optimální. Sice bylo krásně jasno a sluníčko svítilo, teplota vody i vzduchu byla ale jen mezi 10-11°C (alespoň podle webu). Ono by to nebylo až tak špatné, kdyby nefoukal studený vítr, který chladil veškeré nadšení. Osmělování probíhalo už klasicky – jakmile si zvykly kotníky, tak zbytek těla už nedělal problém. Co se moře týče, tak si budu opět stěžovat. Moc nadšený jsem nebyl z relativně velkých vln, které byly asi hlavním důvodem, proč jsem ani neuvažoval o delším než jednominutovém setrvání. Než jsem se k vlnám ale vůbec dostal, tak jsem měl nohy celkem solidně zapletené do řas, které jsem sice pod hladinou neviděl, ale byly minimálně po kolena. Zajímalo by mne, odkud sem připluly. Příští plavání už bude definitivně delší než jedna minuta, takže to bude i trochu požitek…

Pěšinka mezi plážema byla úplně idylická. Swanpoolská pláž měla naopak k idylce daleko. Než si tohlel zahrádkáři odnosí, to chvilku potrvá…

Zpátky z pláže běžím po cestičce podél pobřeží. Ještě před měsícem by tu bylo povětšinou bahno. Teď je to příjemná pěšina s rozkvetlými keři okolo. Potkávám jednoho běžce, dvě běžkyně a jednu chodkyni. Na to, jak je krásně, příjemně málo lidí. Dokonce ani žádnej pejskař. Po seběhnutí ke Swanpoolu porovnávám pláže. Vlny tu jsou sice menší, ale očividně tu mají s řasama (nebo chaluhama?) stejný problém. Rozhodnutí pro Maenporth tedy nebylo zas tak chybné. Aspoň tam na mne nikdo nekoukal od kafíčka.