Opět takový línější den, tentokrát poznamenaný odpoledním deštěm. Zvažoval jsem, jestli nezůstat v Landruku, kde jsem měl pauzu na oběd, ale nakonec jsem vybalil pončo (takže jsem ho nenosil celou dobu zbytečně) a šel dál.

Uvyklý na ocelové lanové mosty zpevněné postranímy lany, byly ty dnešní tradiční zpestřením. Mezi dřevěnýma prknama byla občas díra a různé vyspraveniny také nepůsobily moc dobře. Hlavně se ale tyto jednoduché mostky opravdu snadno rozhýbaly do stran. Tento je přes řeku Modi Khola mezi New Bridge a Himalpani.

Tento malý měl vedle sebe i vodopád a působil jak z filmu Indiana Jones.

Kozí školka. Konečně jsem přišel na rozdíl mezi kozou a ovcí. Mají jiné ocasy. Koza vystrčený nahoru, ovce klasicky svěšený dolů.

Fíky před Landrukem.

Vyrazil jsem až před desátou, takže jsem do Landruku přišel akorát na oběd. Před bouřkou bylo pěkné světlo, které jsem ale využil jen pro tuto fotku od stolu při čekání na jídlo.

Ze stejného místa je i tato fotka oráče, to už ale bylo zataženo. Doufal jsem jen v přeháňku, což se nenaplnilo. Foťák jsem raději zabalil do krosny, takže žádná fotka jinak pěkného Landruku. Domy tu byly v klasickém hindu stylu, tedy bílé s okrovou podsádkou, tedy stejné jako mezi Tatopani a Ghorepani.

Déšť vydržel až do mého příchodu do Deurali a pár hodin poté. Před setměním přestalo a ukázaly se nejbližší hory s čerstvým sněhem. Nejvyšší vrcholky zůstaly skryté. Z mraků občas vykoukla špička, která by mohla patřit Annapurně Jih. Na druhé straně pak už bylo vidět jezero Phewa Tal u Pokhary.

Toto píšu následující ráno, takže už mohu zmínit, že čekání na jasnou oblohu skončilo neúspěchem. Z okna jsem vykoukl ve tři a v pět ráno, stále mraky. Ani v sedm se situace nezměnila a vypadalo to, že snad začne zase pršet. Momentálně zvažuji, jestli tu nezůstanu ještě jednu noc. Kdyby kolem byla vesnice už bych byl rozhodnut zůstat, kolem ale nic není. Do toho se začalo vyjasňovat. Objednal jsem si konvičku černého čaje a v deset se rozhodnu.