Dva dny jsou spojeny proto, že si byly natolik podobné, a že při nich byla má činnost ležení v posteli a čtení. Nic co by stálo za rozmělnění do dvou příspěvků a to i proto, že na místě nefungoval internet a já tak toto píšu zpětně, nikoli aktuální večer. 

Jak jsem psal v minulém příspěvku, rozhodování o zůstání v Deurali o noc více jsem nechal na desátou. Rozhodl jsem se zůstat. Mraky vypadaly, že z nich kdykoli může začít pršet, takže zvítězila pohodlnost a vidina možného pěkného zítřejšího rána. Chtěl jsem se podívat na předpověď, ale jak už jsem psal, nešel tu internet. Čistě statisticky ze zkušeností z minulých dní je šance na jasné ráno velmi slušná. Zeptal jsem se tedy, jestli bych mohl zůstat o noc déle, a když mi bylo kývnuto, tak jsem si rovnoul objednal oběd (pizzu) na jednu a hodinu a odebral se na pokoj. Tam jsem zalezl do postele a četl si, s pauzou na oběd a večeři, až do doby než jsem šel, už v devět, spát. Za celý den nespadla ani kapka, zataženo je ale stejně. Před večeří jsem se byl vlastně na půl hoďky projít na malý kopeček, takže nějaký ten pohyb jsem přecejenom měl.

Mám v plánu si ještě vyfotit hvězdnou oblohu, ať už s Dhaulágiri, Annapurnou Jih nebo oběma, takže si řídím budík na druhou ranní. Zataženo. Druhý pokus o půl páté má stejný výsledek. Třetí, o půl sedmé na východ slunce, už je to trochu jiné. Stále sice zataženo, ale už se přidal déšť. Jdu si lehnout a vstávám až na pozdní snídani. Stále zvesela prší. Abych přišel s mokrým pončem, nohavicema a botama na autobus, to se mi teda opravdu nechce. Čekám až do dvanácti, a když se nic nemění, tak přidávám další noc. Budu muset vyškrtnout den v Pokhaře a jet rovnou do Káthmándů, toť vše. Atmosféru neustálého deště si ještě umocňuji knížkou Malevil od Roberta Merleho, kde jsou lidé, po atomové válce, “uvězněni” na starém hradu. Alespoň hned po úvodu, pak se jim vše zlepšuje. Doufám, že zlepšující tendenci bude mít i místní počasí. Kolem deváté večerní alespoň přestává pršet. To jdu opět do hajan. Budík nařízen na druhou a půl sedmou. Zataženo. Výhledu jsem se tedy nedočkal a čeká mne poslední úsek, dolů na Highway, abych chytil autobus.

První den jsem tady neudělal ani jednu fotku (na procházku jsem si foťák nevzal), druhý den jsem cvakl jen párkrát.

Dopolední výhled z balkónu hotelu před cestou do budovy vpravo na snídani. Prostřední budova je další hotýlek. Nic víc kolem, krom lesa, nebylo.

Jediná strana, kam výhled byl, a to o oba dny a celkem dlouho, byla ta pokharská. Na pravo od středního kopce je vidět jezero Phewa Tal.

Dva dny, dvě fotky, to tu ještě nebylo. Poslední chodící den snad bude, alespoň trochu, zajímavější, i když toho chození mnoho nebude.