Jak přichází zima tak se stává mé plavání řidší a řidší. Jsem ale stejně překvapen, že se do vody ještě přemluvím. Nejhorší jsou vždycky kotníky (při vstupu) a ramena (prvních pět minut). O nějakym plaveckým stylu, jak je celý tělo kvůli zimě zatlý, už ani nepřemýšlím. Při posledních dvou plavání jsem se snažil si nenamočit hlavu a tak jsem celých dvacet minut proprsil. Continue reading
Minulé pondělí jsem si konečně zaběhl do Brandýsa nad Labem. Je to na dohled z mého tradičního okruhu k Jenštejnu, bohužel jsem ale na mapě nenašel nějakou pěknou cestu a tak jsem to stále odkládal. Tedy až do posledního listopadového pondělí. Continue reading
Tento týden jsem ho dělal dvakrát. První verze se mi totiž moc nepovedla a tak jsem dělal dneska reparát. Opět to není nic složitého. Continue reading
Právě jsem zhltnul knížku od amerického ultramarátonce Scotta Jurka. Celá knížka je zajímavá, ale nejlepší se mi zdála první polovina. V té jsou závody pouze jako doplněk vyprávění o svém dětství a dospívání. V druhé půlce už mi přišlo, že píše hlavně o těch závodech a tam jsem se prostě ztrácel. Představit si situace na 50., 80. či 120.km mi prostě nějak nešlo. Vyjímkou je pár řádků o rozvodu a úmrtí matky/přátel. Krapet více prostoru dal ztrátě motivace, to ale opět zabalil do závodů. Příjemným zpestřením byly recepty, to že se kniha jmenuje Jez a běhej a ne Běhej a jez má svůj důvod. Continue reading
Jsa v podhůří Orlických hor, rozhodl jsem se, že se vyběhnu podívat na Velkou Deštnou. Abych to neměl zas tak těžké, tak jsem autem dojel až do Jedlové v Orlických horách, která je jen kousek od Deštného. Byl to tak můj první běh, na který jsem si vezl zadek v autě. Původně jsem měl v plánu udělat kolečko, které značí Stezka Okolím Deštného. Ta měla mít při zběžném pohledu do mapy v telefonu asi deset kilometrů.
Omlouvám se za “Stew”, ale opravdu nevím jak se to překládá. Ve slovníku se dozvídám, že jako dušené, podusit. To se mi k tomuhle receptu vůbec nehodí. Dušenou tykev (dýni) si totiž představuji úplně jinak. Když angličani dělají stew, tak maj vždycky velký hrnec a hážou tam všechno možný, takový jejich eintopf. Aintopf je už vlastně skoro české slovo a tak by se tomu dalo říkat tykvový aintopf. Jen nevím jestli mám psát eintopf nebo aintopf, slovník cizích slov totiž uvádí obě varianty. Continue reading
Po roce jsme se opět, tentokrát pouze ve třech, vydali na listopadovou procházku. Zatímco loni jsme mířili na východ tak letos jsme zamířili na západ, k Vltavě. Počasí nebylo nijak super, mlha vyrušila jakýkoli výhled, ale naštěstí nepršelo. Continue reading
Noční vlak z Cornwallu přijel do Londýna o půl šesté ráno za úplné tmy a hlavně za docela slušné zimy. Do sedmi jsem tedy čekal na nádraží a pak jsem se potřeboval nějak zabavit, než mi v jedenáct pojede autobus do Prahy. Místo obvyklé trasy metrem z Paddingtonu na Victorii jsem se tedy rozhodl pro chúzi. Nejkratší i nejhezčí cesta vedla přes Hyde Park, kde jsem ještě nebyl. Continue reading
Přes léto jsem se do Edenu vůbec nedostal a ani se mi tam moc kvůli davům návštěvníků nechtělo. Listopad leží už definitivně mimo sezónu a jelikož jsem nějak potřeboval strávit čas při čekání na noční vlak do Londýna, tak tato návštěva byla jasnou volbou. Jelikož jsem nijak nespěchal, tak jsem se do areálu dostal až těsně před třetí, abych zjistil, že dómy zavírají už o půl páté. Moc času tu tedy nepobydu, holt se už brzy stmívá. Continue reading
Dneska jsem si tak běžel po nábřeží a najednou vidím borderku, jak stojí ve vodě a kouká na hladinu. Trošku jsem zaostřil, abych zjistil proč a výsledkem byl kus větve, kterou ji asi páníček hodil, a který odmítaly vlnky vyplavit na břeh. Větývka zůstávala sice u břehu, ale v takový vzdálenosti, že to pro borderku bylo moc hluboko, ale zároveň na dosah. Muselo to pro ní bejt dost frustrující. Continue reading