A mám tu další rekapitulaci. Při organizaci 2700ks fotek z minulého roku pro jejich zazálohování mne napadlo, že bych z každého měsíce mohl vybrat jednu a udělat tak menší shrnutí. V některých měsících by se dalo použít fotek víc a v některých byl zase trochu problém vůbec nějakou najít. Nakonec z toho ale podle mého vznikl pěkný “rok 2014 v kostce”. Continue reading
Kdybych měl čísla na chlubení, tak už jsem je dávno napsal, jelikož se ale nějaké zlepšování nekonalo, tak jsem si říkal, jestli se o to vůbec dělit. Závazek padesáti kilometrů týdně jsem, až na vyjímku při dovolené, dodržoval po celý rok, takže s tímto spokojenost. Minimum splněno. Dvě nejdůležitější čísla se oproti loňsku ale zhoršila. Uběhl jsem méně a Běchovice jsem měl pomalejší. Continue reading
Dneska tu celý den svítilo sluníčko a skoro ani nefoukalo, prostě takové jaro. Dílem díky tomu, že rok 2014 byl nejteplejší od doby co v Anglii měří teplotu (17.století), hlavně však díky cornwallskému mikroklimatu tu bylo dokonce vidět i pár květů. Zatímco je tedy v Čechách bílo nebo (v horším případě) šedo, tak tady je to mírně barevnější. Na sníh už se ale domů těším, jestli teda bude. Continue reading
Příběhy vysídlování celých rodin za nacistického Německa jsou obecně známé, ty z té samé doby ze sovětského Ruska už méně. Knížka Between Shades of Gray popisuje právě jeden takovýto osud jedné litevské rodiny. Veselé čtení jsem nečekal a ani se mi ho nedostalo, za to zase o trochu víc rozumím té obrovské averzi Pobaltí vůči Rusku a také jsem se naučil nové ruské slovíčko – davai. Continue reading
To, že se první den v roce půjdu proběhnout jsem považoval za samozřejmé. S plaváním jsem si už tak jistý nebyl. Dvě rána zpátky tu totiž byla všude jinovatka a nad zátokou se povalovala lehká mlha, což mne celkem zaskočilo. Podle satelitů měla voda téměř deset stupňů. Včerejší ráno bylo pro změnu slunečné a aspoň o pět stupňů teplejší, což mi dodalo trochu odvahy a já začal tělo mentálně připravovat na dnešek. Continue reading
Konečně jsem se dostal k restíku z minulého prosince v podobě amsterdamské botanické zahrady zvané Hortus Botanicus. Na jednu stranu si říkám jak ten rok utekl (vždyť jsem tam byl nedávno), na druhou jsem fakt vděčnej za fotky, protože bez nich bych už moc nevěděl co napsat a skončilo by asi nějak takhle – Oproti modernímu Edenu, jsou tady tradiční, ocelovo-skleněné skleníky, díky kterým se člověk jakoby přesune do dob minulých. Oproti Edenu je tu vše takové klasičtější a i když jsem už v Praze Na Slupi nebyl už ani nepamatuji, tak ten dojem bude asi hodně podobný. Tím, že byl prostředek prosince, tak toho mimo skleníky bohužel mnoho vidět nebylo, ale místo na to, aby to tu v teplých měsících vypadalo pěkně tu mají. Jo a motýli. Continue reading
Nadpis by spíše měl být v množném čísle, protože letos jsem z jednoho receptu dělal tři várky. Pokaždé jsem těsto trochu poupravil, ale ani tak jsem nedosáhl optimálního výsledku. Uvidím jak příští rok. Continue reading
Místo klasického filmu jsem si tento, stejně jako minulý, týden zašel na dokument. Jak už název napovídá, hlavní postavou byl Miroslav Zikmund. Ten i ve věku 94 let působil velmi svěže a přesah do jeho soukromí a jeho komentáře činilo dokument zajímavým. Continue reading
Na podzim jsem narazil na zmínku o makových muffinech se švestkama, která zanechala mentální poznámku – vyzkoušet. Z máku jsem snad ještě nikdy nic nedělal, takže premiéra. Ve finále mi přišly trochu sušší, takže místo pro zlepšování tu stále je. Tím, že se jednalo o zářijový recept, tak se předpokládaly čerstvé švestky. Marušku se dvanácti měsíčky nemaje, použil jsem sušené a ta šťavnatost hold chyběla. Příště to bude chtít přidat třeba nasáklé meruňky a nebo třeba jablko. S čím jsem ale byl spokojen, byla vizuální stránka výsledného produktu. Continue reading
