Ve čtvrtek mi práce skončila brzy ráno a na další jsem potřeboval chytit až noční vlak do Londýna. Naplánoval jsem si tedy návštěvu zahrady Trebah a možná i Glendurgan. Zahrady jsou hnedka vedle sebe a párkrát už jsem kolem nich proběhl při dlouhém běhu. Trasu jsem tedy znal a bloudění nehrozilo.

K zahradám jsem šel po vedlejší asfaltce, kde moc výhledů nebylo. Ty se otevřely až při zpáteční cestě, která vedla po pěšině podél pobřeží. Nejdříve podél řeky Helford, která se tu vléva do moře a její hladina tak kolísá s přilívem a odlivem, poté podél samotného Kanálu.

Pěkné počasí tu bylo už asi týden a tak ani nikde nebylo bahno. Kolem druhé se trochu zatáhlo a začalo i krapet foukat. Podél pobřeží jsou celkem časté velké rezidence s ještě většíma pozemkama. Na některých jsou zahrady, některé tvoří jen louky.

Nakonec jsem toho měl celkem dost. Z mírné letargie mne vytrhla malá zmije, která se předemnou najednou objevila na cestě. To už jsem byl kousek od Swanpoolské pláže a bylo mi jasný, že to odtud vemu přímo zpátky, bez zacházky do města. O zahradách ještě něco napíšu.