Přes Paříž jsem se teda vracel i z Alp a strávil tu dvě hodiny na autobusáku, to ale nepočítám. Teď mne k návštěvě města nad Seinou “donutila” situace na prázdninovém jízdenkovém trhu na trase Londýn-Praha. Autobusové jízdenky byly koncem července úplně vyprodané a ceny letenek vyšponované k deseti tisícům za jednu cestu. Zbývala tedy má (zimní) varianta přes Amsterdam a nebo přes Paříž. Na jinou šikovnou jsem zatím nepřišel. Trasa Amsterdam-Praha nebyla o mnoho lepší než londýnská a tak jsem se rozhodl pro Paříž.

Z Londýna jsem poprvé využil francouzské společnosti IDbus. Nic zázračného, ale bylo tu dost místa na nohy a nemusel jsem si tisknout jízdenku, která mne stála £50, stačil jim jen pas. Eurolines byly jen o dvě libry levnější. Ušetřit by se dalo kdych nejel na noc. To jsem ale jednak nestíhal a jednak se mi nechtělo schánět přespání.

Monument à la République na náměstí Republiky, kterému dominuje bronzová Marianne, pod níž jsou na podstavci ztvárněné alegorie Rovnosti, Svobody a Bratrství. Bronzový lev v dolní části podstavce má chránit volební právo. Krom lva tu pak jsou i reliéfy představující významné momenty Republiky.

Místo eurolinesovskýho Gallieni jezdí IDbus do Bercy. Inzerují to jako centrum města, ale je to půlkilometr za Gare de Lyon. Bez baťohu bych s tím neměl problém a uvítal bych to jako dobré výchozí místo, takhle jsem ale zalezl do metra a nechal se odvézt na Gare de I′Est, odkud jezdí StudentAgency a kde jsem si minule nechával bagáž. Tentokrát je ale úschovna mimo provoz a tak se zátěže zbavuji na blízkém Gare du Nord. O kousek dál pak vidím kavárnu s ceduli “Francouzská snídaně € 7,-” a jelikož hlad mám, tak tu nejdříve vypíjím skleničku džusu, pak pojídám kousek bagetky s máslem a marmeládou a ke kafíčku pak přikusuji croissant. Během snídaně si také kupuji zlevněnou jízdenku za tisícovku do Prahy. Trochu jsem se bál, že už nebude, nakonec se ale čekání vyplatilo. Odjíždím tedy za nějakých šest hodin o půl páté.

Proti sluníčku se jde chránit jak venkovníma roletama, tak okenicema. Na chodníku nejlépe fungují stromy. Zrovna nedávno jsem v TV slyšel, že původně podél cest byly vysázeny jiné stromy, které ale nezvládly horšící se ovzduší. Řešením byly platany východní, jejihž odolnost je díky opadavé kůře mnohem vyšší. Teď je najdete v ulicích všude.

Po bulváru de Magenta docházím na náměstí Republiky a pak dále k Bastile. Trochu mi to tu připomíná Vinohrady. Stejná architektura, široká hlavní třída, stromy po krajích, jen ty tramvaje tu nedrnčí. Myslel jsem si, že minimálně nějakej zbytek Bastily pořád ještě stojí a tak jsem byl realitou zaskočen. Průvodce píše něco o tom, že na chodníku bulváru Jindřicha IV jsou vidět kostky, kde budova původně stála, já ale nacházím jen jeden čtverec o velikosti metr na metr a spíš si myslím, že tu byl dřív strom.

Na náměstí Bastily stojí Colonne de Julliet (Červencový sloup) k připomenutí mrtvých z roku 1830. V jeho základně je pohřbeno 504 obětí této revoluce.

Boulevard Henri IV volně přechází v most de Sully, odkuď je pěkně vidět NotreDam a v dáli i Eiffelovka. Ještě lepší pohled se mi ale zdá o most dále a tak po nábřeží docházím na Pont de la Tournelle.

Jak jsem se minule divil, co dělají dvě půlky ve zdi na Montmartru, tak teď zas nevím, co dělá obličej ve zdi tournellského mostu, ze kterého je jinak pěkný výhled.

Z Pont de la Tournelle – vlevo Eiffelovka, uprostřed Pont de l`Archevéché a napravo nepřehlédnutelný Chrám Matky Boží.

Přecházím do Latinské čtvrti a najednou koukám na parní lokomotivu. Ta stojí před Arabským institutem a je nejspíše součástí výstavy Orient Expressu. Mne odrazuje jak fronta, tak i vstupné a jdu dál. Na Place de la Contrescarpe zalézám do obchoďáku, kde si připádám, že bych si nejradši koupil půlku věcí, hlavně tedy v úvodní části.

Budova Arabského institutu s parní lokomotivou z roku 1922, která sloužila jako poutač k prohlídce OrientExpressu.

Překvapením pro mne byly Jardin des Plantes. Myslel jsem si, že to bude jen obyčejný park a nakonec mi to přišlo jako opravdu pěkné místo. Na návrší tu je malý altánek, ze kterého bohužel není žádný výhled na město. K vidění je ale i tak dost. První část je se vzrostlými stromy, pak je pár skleníků a před Národním a Historickým muzeem je pak část s květinama. Tam jsem bohužel moc dlouho nevydržel, protože na sluníčku bylo opět teplo.

Pavilonek kousek od vstupu do Zahrad a otevřené prostranství před muzei.

Narozdíl od soch, měla spousta rostlinek v Jardin des Plantes popisky s názvem. Skrývá se tu i ZOO, do které jsem sice nezavítal, ale i tak jsem měl možnost vidět červenou pandu. Hlava a ocas patří dvoum různým, žádného obra jsem neviděl 🙂

Jelikož jsem postrádal energii a dostával hlad, tak jsem si koupil bagetu a přesunul se opět na nábřeží. Moc se mi už nikam nechtělo a tak jsem pohledem na NotreDam strávil celkem dost času.

Tady, na Port de la Tournelle, jsem snad přes hodinu odpočíval. Strom vrhal na mé místo stín a na výhled jsem si také nemohl stěžovat.

Chtěl jsem se ještě stavit na MonteMart a koupit si plakátek s Eiffelovkou, co jsem si už vyhlédl minule. Pěšky bych to asi nestihl a tak jdu k zastávce metra St.Michael. Procházím kolem Pont de l´Archevéché, o jehož zábradlí jsem si myslel, že je děláno z jakýchsi tepaných zlatých plátků. Jak jsem se divil, že se jedná o hustou změť visacích zámků…

Zámkové zábradlí na mostě de l`Archevédé.

Metrem jsem pak popojel na zastávku Château Rouge, odkud jsem si vyběhl k Sacré-Coeure. Tady na mne čekaly davy lidí, mezi nimiž jsem se proklestil k obchůdku, u kterého jsem na plakát před pěti týdny koukal. Už se mi zas tak super nezdál, ale i tak jsem si ho koupil. Pak fofrem na nádraží vyzvednout baťoch a dojít k Východnímu nádraží. Nakonec to stíhám s dvacetiminutovou rezervou a v sobotu brzy ráno už byl v Praze.

Na Montmartru mají pěkná zelená pítka (voda teče uprostřed). Minule jsem si kolotoč pod bazilikou nevyfotil a tak jsem to mohl teď napravit.