Pojedeme k moři (film)

Večerní pondělí v Praze jsem opět věnoval návštěvě kina a českému filmu. Pojedeme k moři byl jediným tuzemským filmem v nabídce letňanského kina a tak jsem ani nemusel vybírat na co půjdu.
Základní děj filmu je jednoduchý. Jeden kluk chce být režisérem a poté, co dostane foťák (Nikon D5200), tak začne s kamarádem natáčet film o sobě. Tak nějak jsem předpokládal, že vlastní film se točil na velkou kameru, ale závěrečné titulky mne vyvedly z omylu.
Celý film, až na pár záběrů z D5200, je totiž natočen na Nikon D4. Ač je D4 desetkrát dražší než D5200, tak jsem to na plátně nijak nezaregistroval. Jestli na to někdo půjdete, tak těch pár záběrů je, když se kluci točí navzájem pomocí zrcadla. Já to předtím nevěděl a tak jsem se na to nijak nesoustředil. Rozdíl tam asi nějakej bude. To, že mne to nepraštilo na velkém plátně do očí, mi připadá neuvěřitelné a nasadilo mi to brouka, jestli se neblíží čas vyměnit mou necelých osm let starou D80 za něco mladšího.
I přesto, že moc nemusím představitele “toho druhého” kluka (Jan Maršál – hrál myslim v Ulici), tak jsem se první polovinu pěkně bavil. Poté ale nějak polevilo tempo nebo co a já se začal bát, že to bude takový ten film bez jasného konce. To se naštěstí nestalo, otáčky se zase zvýšily a i když jsem si byl téměř jistý jak to skončí, tak jsem se trefil jen z půlky.
Opravdu pěkný film, jen mne rušila druhá vyprávěcí linie chorvatského kamaráda. Všechno ostatní výborné. Vypadá to, že se z dobrého herce Jířího Mádla stal i dobrej režisér a scénarista.