Když jsem tu byl minule, tak jsem si párkrát z nákupu přivezl hlávku zelí a před sedmi týdny je nastrouhal. Aby to nebylo jen zelí, tak jsem nacpal hned tři sklenice. Jednu čistě zelnou, druhou s přidanou mrkví a třetí s jablky. Stejně jako když jsem nakládal řepu, i teď jsem sůl ani kmín nevážil a prokládal jsem jimi jednotlivá patra. Ty jsem rovnou cpal do flašek, už žádnej mezikrok.

Před těma skoro dvěma měsícema jsem si někam napsal, kolik špetek soli a kmínu jsem do každého patra dával, ale záznam se mi někam ztratil. Myslím, že to byly dvě a dvě. Jo a ty dvě patky z prostředního obrázku do láku nešly, jsou tam jen aby bylo vidět, kolik toho ze dvou hlávek bylo.

Opět jako u řepy i teď jsem použil systém sklenice v sklenici. U velkých sklenic byl trochu problém, že do některejch se některé sedmičky vešly jen tak, že zůstaly asi po 5cm šprajclý a dál nešly. Vlastně jsem byl rád, že jsem našel alespoň tyhle. A opět jako u řepy jsem přes sklenice přehodil plátno a zatížil. Jelikož mi bylo jasné, že jak se budou sklenice postupně ponořovat, tak bude lák vytékat, dal jsem je raději do plastové přihrádky.

Čerstvě nacpané flašky šly rovnou do komory a znovu jsem na ně koukl až po sedmi týdnech. Na jedné z flašek pak bylo vidět, že se menší sklenice v hrdle té větší sekla a obsah už dále nestlačovala.

Jeden problém se nakonec objevil. U dvou sklenic klesla hladina až pod samotný obsah a právě tahle suchá část byla celkem jetá. Naštěstí ji stačilo vyhodit a zbytek vypadá dobře. Dolil jsem slanou vodou, vzal nějaké zelí k haluškám a dal jsem vše opět zpátky.

Nějak extra křupavý výsledek není, ale v bramborách s králíkem nebo v hrachové kaši, to opravdu nevadilo. Ještě mi zbývá použít tu jablečnou verzi, jen nevím k čemu.