Po minulém příspěvku, který byl zhusta nepochopen a stál mne nějaké to vysvětlování, které ale alespoň vedlo k tomu, že mi došlo, že při přesunu rodičů do Mastů se uvolní Letňany (to mi vůbec nesecvaklo), takže soukromí mít budu, raději něco popisného. Druhý srpnový víkend se konal Běh údolím řeky Bělé, který je pro mnohé již tradičním, ale pro mne to byla premiéra. Ze zadních pozic jsem vyběhl svižně, ale už po dvou kilometrech mi začínaly brnět nohy, takže jsem zvolnil, situace se pomalu zlepšovala a u obrátky už po brnění nebyla ani stopa. Seběh nicméně nepatří k mým silným stránkám, takže jsem byl při zpáteční cestě jen předbíhán. Hodím sem ještě grafík, ale fotky budou patřit Anežce, pro kterou to tu byla také premiéra a úplně na závěr tématicky odskočím k noční obloze.

Profil trati – do půlky do kopce pak zpátky. Podle oficiální časomíry to bylo necelé čtyry vteřiny přes 46minut, podle mých hodinek jsem se ale do 46 vešel. V cíli mi hodinky ukazovaly o dvě stě metrů méně, což by ale na stopky vliv mít nemělo.

Kari zpátky domů, Anežka vpřed do auta a můžeme vyrazit. V autě pak následuje mentální příprava.

Co že jsem to vlastně podepsala? Dobrý je to přihláška na 100m.

Nervozita nebo nuda před startem.

A už se běží.

A přes cílovou čáru…

Jedna perníková medaile na krk na potom a druhý perník hnedka jako sváča.

K pitnému režimu přispěl i meloun.

Dneska jsem se jen otrkávala, ale příště to bude úplně o něčem jiným…

…opravdu…

…takhle proběhnu cílem 🙂

A ještě jedno předávání cen.

No a to je ze závodu všechno. Následující noc jsem spal v Mastech na balkónu a před spaním koukám, jak je pěkná obloha a že padá celkem hodně hvězd. To, že se jedná o Perseidy zjišťuji až ráno ze zpráv.

Podle monitoru na foťáku jsem si myslel, že jsem do fotky i jeden meteor chytil, po pečlivějším prohlédnutí je ale zřejmé, že se jedná o dvě paralelní čáry, takže letadlo. Timelaps z tohoto pohledu vyšel lépe a je to výborná tečka za tímhle příspěvkem.