Proběhnutí se do Cirencesterského parku

V pondělí tu bylo volno, klient byl na pozdním obědě s rodinou a já tak měl asi hodinu na běh. Až do teď jsem měl možnost vyběhnout jen večer, což mi zapovídalo návštěvu místního parku, který zavírá už v pět odpoledne. Hodinky ukazovaly půl páté a volba tak padla právě na něj. Cestu zpátky jsem volil přes město a jelikož jsem si tentokráte vzal foťák, tak nebudou chybět ani fotky. O těch to bude především, protože žádná veselá historka se mi cestou nepřihodila a osm kilometrů s četnýma pauzama za nějaké rozepisování také nestojí.

U domku před samotným parkem zaujala kamenná brána, u druhého, který už byl v areálu, pak modrá kvítka.

Je to tu taková klasická Anglie a tak nemohou chybět ani koně, kteří k životnímu stylu vyšších vrstev prostě patří.

V parku nebyli k vidění jen koně, dost pohledů směřovalo také k hlavnímu cirencesterskému kostelu svatého Jana Křtitele.

Na vysedávání jsem moc času neměl, protože park je rozlehlý a vedou jím krom asfaltových cest i přímé travnaté, které jsou nejspíše určené pro koňský trysk. Hezky se po nich ale běhá i klusem 🙂

Některé cedule označovaly soukromý pozemek, jiné sdělovaly, že ze starých stromů mohou padat větvě a lidé by proto pod nima neměli sedat…

Před hlavní branou vedoucí do města. Kousek za mnou už řidič starého landoveru oznamoval, že je po zavíračce a je čas areál opustit. Stihl jsem to tedy jen tak tak.