Včera jsem poprvé absolvoval bežecký závod. Tak trochu symbolicky na rozlučku s běchovickým zaměstnáním se jednalo o běchovickou desítku.

Pěkně jsem se vyspal. Snídám to co jsem večeřel – těstoviny s rajčetem, balkánem a rybičkama. Po devátý už piju jen zelený čaj a v deset mi jede autobus. Do Běchovic dorážím s více jak hodinovou rezervou a tak jsme si ještě mohli s tátou pořát hezkej běh. Po jeho vyběhnutí se přesunuji do školy pro startovní číslo, které je k vyzvednutí v prvním patře. Seznamy nemaj seřazený podle jmen, ale právě podle čísel. Číslo už mi sice bylo přiděleno, leč mne vůbec nenapadlo si ho zapamatovat, jen vím že bylo kolem 1500.  Scházím tedy ještě dolů, kde je abecední seznam, abych zjistil přesné číslo. Nakonec se jedná o 15xx. Dostávám tašku s tričkem, letáčkama, odznáčkem, číslem na bagáž, čipem a číslem. Žádná fronta, všechno šup šup. Přesunuji se do práce, kde doplňuji pitný režim, využívám toalety a masíruju si nohy hřejivou mastí. Venku se pak asi 15 minut protahuju a najednou slyším výstřel a je odstartováno. Vybíhám jako poslední a tak po celou dobu někoho předbíhám. Překvapivě lehko se mi udržuje tempo kolem 4:30/km. Hlavně v první třetině, když je ještě velká skupina je dobrej ten dusot valícího se stáda. Celej závod mi pěkně utekl a tak mne překvapil výkřik z publika, že je to už jen kousek. Kouknu na hodinky a koukám, že zbývá už jen půl kiláku a tak ještě zrychluju a společně s někým vedle mně mocně finišujem do cíle. Pro mne překvapivě ani necítím nějakou únavu a klidně bych běžel dál. Hrdlořezkej kopec mne sice asi o půl minutky spomalil a byl jediným místem kde jsem měl chvilku problémy s dechem (no a pak ještě posledních 200m), ale čekal jsem ho o dost horší. Na druhou stranu nevim jak by to vypadalo při rychlejším tempu, tohle mi přišlo takový přirozený, bez nějakýho velkýho zažrání. V cíli dostávám corny tyčinku a malou vodu, jejíž půlku si vylejvám na hlavu. Počasí bylo totiž slunečné, bez větru s teplotou ve stínu 19 °C, což je na mně trochu teplo, ale nic strašnýho. Celkovej čas byl nakonec 46minut, což je i mý dosavadní tréninkový maximum. Na tátu strácím 5 minut, na vitěze něco přes čtvrt hodinky. Vzhledem k šizení běhání v srpnu, jsem se viděl spíš někde mezi 50-55 minutama. Na optimismu mi nepřidalo ani 22km, který jsem běžel ve středu (před čtyrma dnama) a kde jsem i přes tempo kousek přes 6min/km toho měl až po krk. Pro mne tedy výsledek super. A za rok už pod 45.