Přes svátky se krapet nahromadily fotky a já tak mám o čem psát následujících pár týdnů 🙂 Začnu tím nejčerstvějším a postupně se vrátím zpátky k Vánocům. Takže tedy Nový Rok po x letech v Praze na pár momentkách s trochou textu.

Výhled z balkónu čtvrt hodiny po půlnoci.

Původně jsem to sice neměl úplně v úmyslu, ale nakonec jsem u televize zůstal vzhůru až do půlnoci a i když film na který jsem koukal končil až deset minut po přelomu dne tak odbytí dvanácté nešlo přeslechnout. Pyrotechnické výbuchy nabraly na intenzitě a vytáhly mne k oknu. Když už bylo jasné že na balkón žádná z rachejtlí nepřiletí a nezapálí hromadu cukroví v krabici tak jsem se odebral na kutě.

Cestou k molu na Hostivařské přehradě jsem skoro nikoho nepotkal, při zpáteční cestě pak jakoby někdo luskl prsty a objevili se běžci, cyklisti i chodci.

Oproti Falmouthu má Praha na Nový Rok obrovskou výhodu a tou je, že vůbec nemusím přemýšlet jestli k běhu přidám plavání nebo ne. Na teplotu vody pod 5°C nejsem zcela určitě připraven a i minimálně čtyřkilometrový běh zpátky by nebyl úplně příjemnou záležitostí.

Vycházející sluníčko nad vodní tříští pokrytou hladinou Hostivařské přehrady.

Jako obrátkové místo jsem si zvolil molo. U něho právě byla ve vodě nějaká holka fotící se telefonem a i když neplavala a byla ve vodě “jen” po pupík tak to vrátilo myšlenku na novoroční smočení. Ta v hlavě nevydržela ale moc dlouho a já se raději jal kochat prvníma paprskama roku 2020.

Na zimu se přehrada vždy upouští a je tak možné se dostat i na v létě zatopené části.

Zpátky jsem až k hrázi běžel opět podél břehu a pak místo přes Košík na Hostivař. Pouvažoval jsem i o vyběhnutí nahoru k hradišti, nakonec ale zůstal u vody. Zpáteční cesta se ukázala kratší než ta k molu a tak jsem neběžel od Švehlovy přímo domů, ale podíval se i ke kolejím. Nakonec to na těch 10km přeci jen pěkně vyšlo. Co vycházelo trochu hůře byl čas. Za padesát minut mám být na Žižkově a to se ještě musím osprchnout a uklidit po sobě. Tím jak slunce vychází až v osm tak je dopoledne opravdu krátké.

Šampáňo na Parukářce.

Na Žižkov jsem dorazil s dvouminutovým zpožděním jako poslední. Od zastávky Olšanské náměstí jsme se vydali směr Parukářka a po zastávce na dětském hřišti jsme došli až na vršek kde se objevily skleničky a dvě šampáňa. První bylo odzátkováno české a nedlouho po něm i to francouzské.

Výhled na půlku Prahy od Parukářky.

Ze Žižkova jsem se s rodiči přesunul do Letňan kde už měla mamka připravenou čočkovou kaši ke které bleskově osmahla vajíčka a párky. Měl jsem sice v plánu odjet na Florenc s takovou rezervou abych se stačil i podívat po městě, po takovéto svačince jsem ale myšlenku opustil a z Letňan vyrazil tak abych autobus do Londýna stihl tak akorát. Byl jsem rád že jsem necestoval s krosnou, protože metro bylo natolik natřískané lidma jedoucíma zkouknout videomaping na Václaváku, že bych možná ani nevystoupil. První den roku 2020 pro mne skončil někde na dálnici v Německu to už jsem si ale pochrupoval. Uvidím co přinesou dny další…