Klasika anglosaské literatury, o které jsem neměl ani ponětí, vyšla i v češtině (Zen a umění údržby motocyklu), ale je momentálně vyprodaná. Už ani nevím, odkud jsem ji do Kindlu zkopíroval, jestli jsem ji převáděl z jiného formátu do .mobi, ale párkrát se mi tam opakoval odstavec a některé znaky, asi vlastně jen čárky, se nezobrazovaly správně. Toto k příjemnému čtení moc nepomáhalo a jelikož je text občas krapet složitější, tak mi i připadlo, že možná někde i odstaveček chyběl, což mi bránilo v porozumnění 🙂 . Vyplatilo se ale pročíst se až do konce, protože ten osvětlil (alespoň částečně) šílenou nudu středu knížky.

V úvodních 85 – 90% Pirsigovy, více jak čtyřset stránkové prvotiny, mi přišel zajímavým popis jeho cestovaní na motorce USA, které ale bylo notně prokládáno filozofujícíma úvahama, které byly naopak zase dost nečitelné a sváděly mne k přeskakování vět. Hlavně uprostřed knížky jsem si říkal, jestli to má vážně cenu číst, protože zaobíráním se, jak definovat “Kvalitu”, mi přišlo ubíjející a vůbec jsem nerozumněl, proč bych se o to vlastně měl snažit. Vysvětlení přišlo až v závěrečné desetině, při které jsem si říkal, že si budu muset Zen přečíst ještě jednou, ale tentokrát asi v papírové verzi, ve které se bude lépe hledat zpět v textu. Jestli jsem to dobře pochopil, tak nosná myšlenka je, že se nám ve společnosti (ekonomice) vytrácí sebejistota v sebe sama podpořená našimi výkony a dovednostmi, což je zapřičiněno stále více a více šablonovým uvažováním, ať už ve školách či v práci.

Čtení Zenu pod celtou, na útesu, v nejzápadnějším koutu Anglie.

Jak říkám, budu si to muset ještě jednou přečíst, abych to mohl popsat lépe. První vydání vyšlo roku 1974 a já četl (asi) verzi k 40. výročí, která měla i dost emotivní závěr, takže mi ve finále bylo líto, že už písmenka dál nepokračují. Ze začátku to vypadalo, že to bude hlavně o tom, že existují dva druhy lidí, jedni (romantici) jsou rádi za to, že věci fungují a vypadají hezky a za žádnou cenu se v nich nechtějí vrtat, ani je nezajímá jak fungují a péči raději přenechají profesionálům. Druzí (klasici),  si na motorkách raději dělají vše sami a chtějí vědět jak co funguje… ale nebylo tomu tak. Nebýt toho táhlého středu, tak bych určitě doporučil, takhle jsem opatrnější, protože to je pro trpělivé a přemýšlivé, což já třeba při čtení moc nebývám a jsem rád, když to pěkně odsejpá. Na druhou stranu, myšlenka tam určitě je a je možná o to půvabnější, že není tak úplně přístupná.

Pár výpisků jsem si označil, ale jsou tak dlouhé, že je sem ani nebudu přepisovat. Jeden je vyjímkou a je z úplného závěru kde už byla pointa jasná (či spíše jasnější), tedy, že pro kvalitní věc, či život či cokoli, potřebujeme mít hlavně správný postoj, od toho se vše odvíjí. Je to konverzace mezi autorem a jeho synem.

“Can I have a motorcycle when I get old enough?”

“If you take care of it.”

“What do you have to do?”

“Lots of things. You´ve been watching me.”

“Will you show me all of them?”

“Sure.”

“It is hard?”

“Not if you have the right attitudes. Its having the right attitudes thats hard.”

“Oh.”

“Můžu mít motorku až budu starší?”

“Když se o ni postaráš.”

“Co je všechno potřeba?”

“Spousta věcí, to odkoukáš ode mne.”

“Ukážeš mi úplně všechno?”

“Jasně.”

“Je to těžké?”

“Ne, když máš k věci spávný postoj (myšlení). Mít správný postoj je to co je těžké.”

“Aha.”

Tak asi tak no. Spousta toho filozofování je založena na řecké rétorické škole, takže pokud máte rádi Aristotela nebo Platóna, tak to budete mít trochu šťavňatější.