Třetí den na cestě. Důvody proč se tentokrát nebude jednat o každodenní zápisky je jednak fakt, že šetřím baterii v telefonu a druhak že ne vždy je signál.

Cestu jsem začal v Aberfoyle severně od Glasgow a z prvního dne mám jen fotku jak vařím na novém vařiči a jak vypadá stan, cestou toho totiž moc vidět nebylo. Šlo se lesem a já byl i krapet nervózní z předpovědi počasí, která se přikláněla k silnému dešti od dvou hodin a jemnému od večera přes celý den až do dalšího rána. Nakonec ani kapka.

Z druhého dne už je fotek více. Tady na té je Ben Lomond (974m.n.m.).

Pod vrcholem byla vidět ještě trocha sněhu. Mě tedy rozhodně zima nebyla. Jakmile zasvítilo slunce, tak ze mne lilo jak z konve, šátek tedy nemám ani tak proti úpalu jako spíš proto, aby mi pot nestékal do očí.

Vlevo opět Ben Lomond a napravo, úplně vzadu, už je vidět pohoří kolem Bein Ime, které leží za Loch Lomondem.

A tady už je vidět i samotné jezero. Vrcholky maji od necelých osmi set metrů až kousek nad tisíc metrů nad mořem, jehož dlouhý a tenký záliv je trošičku vidět vlevo.

Tentokrát už déšť přišel. Ne nijak silný, takže jsem si říkal jestli mělo vůbec cenu oblékat pončo, které na cestě lesem mezi balvany na břehu Loch Lomond trochu překáželo. Pod pončem jsem byl spařenej, takže mi po nějaké době došla trpělivost a utábořil se hned na břehu. Stejně jako včera okolo čtvrté a asi za hodinu se pěkně rozpršelo. Když trochu polevilo, tak jsem trochu pootevřel stan abych udělal fotku a hned jsem měl na rukách tucet mušek kousalek. Ty mi tu pěkně znepříjemňují život. Když se ráno probudím, tak už je vidím připravé a poletující za stanovou moskytiérou. To se člověku hnedka lépe vstává 🙂

Ráno jsem si šel udělat pár temp do jezera, pak uvařil (stejně jako včera) instantní kafe, čaj a tortelíny a už zase bylo deset hodin. Rozhodně tu nevstávám s východem slunce.

Stále lesem po břehu jezera, občas přelézt nějaký ten balvan, nic moc. Když jsem uviděl otevřený prostor tak jsem zajásal, že bude cesta lepší, nějak jsem už ale zapomenul, jak připaluje sluníčko, které po chvíli vyšlo z poza mraků.

Nové vrcholky přede mnou, mě spíš ale zajímá, kde se dá sednout do stínu bez toho, aby mne začaly žrát mušky.

Loch Lomond je dlouhé snad téměř 50km, takže toto je jen jeho malá část.

Den opět ukončil déšť. Mraky daly dopředu vědět, takže jse měl čas v klidu postavit stan. Zahlédl jsem jednu cedulku zakazující kempování v celém Parku, tak jsem vybral místo kde nejsem úplně na očích. Při průtrži jsem byl rád za nepromokavou podlážku. Pod celtou bych asi úplně suché věci neměl.

A na závěr ještě lokaci, jsem poblíž Crianlarichu.