V New Yorku jsem se určitě chtěl jít proběhnout do Central Parku, což se mi povedlo v úterý 9.května poté, co jsem se vrátil z ne moczáživné cesty ke Spojeným Národům. Nečekal jsem, že to bude tak dlouhý běh, desátý kilometr mi na hodinkách pípl až v parku u Reservoiru. Cestou jsem udělal jen pár fotek a zaměřil se na video. Continue reading
Poslední den. Uteklo to a i kdybych měl ještě třeba i týden navíc, tak by stále bylo co k vidění. Na ráno jsem měl v plánu se ještě podívat do Queens, odkud měl být výhled na Horní Manhattan. Den nicméně začínal zataženou oblohou a tak jsem se nijak moc nehnal. Vzhledem k nedlouhému spánku to zas tak nevadilo, původně plánovaný výhled z Empire State jsem ale, hlavně z časových důvodů, vypustil. Continue reading
Na úterý jsem měl naplánovanou budovu Spojených Národů, kde mne, krom samotné budovy, lákala i možnost získání razítka z tohoto místa do pasu. Na místě jsem bohužel zjistil, že razítka už nedávají, a že hlavní budova není dopoledne nasvícená sluncem. Alespoň jsem se tu najedl a poslal pohledy. Hodinovou tour jsem vypustil a tak to vypadalo na docela neúspěšnej den. Další v plánu byl běh po New Yorku a Centrálním parkem, což už bylo lepší, nicméně krapet delší, než jsem myslel. Po sedmnácti kilometrech se mi už moc nikam nechtělo, ale naštěstí jsem se přesvědčil k cestě na brooklynské nábřeží odkaď byl krásný výhled na noční Manhattan. To byl zlatý hřeb dne. Ještě že nade mnou lenost nezvítězila. Do postele jsem se dostal až před třetí hodinou, ale stálo to za to. Continue reading
Přesně jak jsem si myslel – nenašel jsem čas psát sem te samý den co se vše událo, takže tyhle řádky vznikají už v Evropě. Mrzí mne to, protože s čerstvýma zážitkama se mi píše o dost lépe než když je zaspím jednou, neřku-li několikrát. Tak tedy zpátky v čase. Oproti včerejšku jsem tentokrát zamířil do Downtownu, tedy na samotný cíp Manhattanu, projel se trajektem na Staten Island a stihl jsem se i proběhnout. Continue reading
Ráno jsem se hrabal trochu déle z postele, protože jsem si myslel, že bude zataženo, a ven se dostal až před osmou. Bylo sice slunečno, ale od vody foukal studený vítr, takže jsem se po prvních fotkách zase vrátil, abych se trochu přistrojil no a taky jsem si zapomenul náhradní baterky. Dobře, že jsem se pro obojí vrátil, protože slunce moc dlouho nevydrželo a baterka odpoledne došla. Přesně definovanou trasu jsem neměl. Jediným pevným bodem byla Frickova sbírka (Fricks Collection), kde byl kolem poledne volný vstup, fronta nicméně byla taková, že se pevný bod rozpadl v prach. Continue reading
Odlétal jsem z Manchesteru, kde jsem na letišti strávil noc. Pěkně mi zatrnulo, když jsem se večer podíval na vytištěnou letenku, kde bylo v poznámce napsáno, že minimální 48h před odletem musím kontaktovat leteckou společnost, abych znovupotvrdil můj úmysl letět, což jsem neudělal a celou noc tak strávil v nejistotě, jestli vůbec odletím. Nakonec to naštěstí vůbec problém nebyl. Continue reading
Snažím se tu mít alespoň jeden příspěvek týdně, ale videa zabraly více času než jsem čekal, proto ta větší mezera. Na mém počítači je jakákoli větší úprava pohyblivých obrázků prakticky nemožná, takže prošly jen velice základní úpravou. Předem se omlouvám za všechna “Tak”. V psasém projevu už si dávám na “Tak” pozor, u videí jeětě vytrénovaný nejsem. Celkem se jedná o 14 dílčích videií. V plánu je i jakési všeobjímající celkové, na které si ale momentálně na notebooku netroufám. Continue reading
Dneska už mne čeká cesta na letiště. Včera jsem nabíjel baterky, ty elektrické nikoli že bych měl veget. Krom čtyr do foťáku, také rezervní telefon, záložní zdroj, wi-fi krabičku, Kindle a na dnešek jsem si nechal hlavní telefon. Také jsem si na pátek nechal balení věcí. Úplně nejposlednější bude zabalení tohodle počítače a poslání ho na adresu, kde budu za více jak měsíc pracovat, abych se s ním nemusel tahat v krosně. Úplně bez starosti ho poště svěřovat nebudu (asi ho pošlu v bublinové obálce), ale na horách by zas o tolik víc v bezpečí nebyl. Continue reading
Tak trochu jsem si prodloužil období Vánoc a nakupoval a nakupoval. Začalo to nevinně taškou (30liber), která se vejde do limutu pro příruční zavazadlo do letadla a vejdou se mi do ní všechny věci do práce. Měly by stačit dva lety aby se zaplatila… Pár dnů na to jsem kupoval letenku do Káthmándů, na kterou se nabalil nový mikrofon a objektiv no a ještě před odletem jsem si na jaro koupil letenku do New Yorku. Seznam tím ale ještě nekončí. Continue reading
Krásné pětitýdenní volno se mi objevilo v kalendáři. Chtěl jsem se konečně vypravit na jižní polokouli, kde mne lákala Indonésie. Vše vypadalo pěkně až do doby, než jsem se podíval na počasí – déšť, déšť a zase déšť. Dále na jih, do Austrálie, už se mi nechtělo a tak jsem koukl severněji. Kambodža a Barma vypadaly pěkně i s počasím, ale letenky tam byly už za více než pětset liber. Úplně náhodou jsem se dostal k Peru. Letenka kupodivu levnější než do jihovýchodní Asie a ani tam není třeba vízum. Continue reading