Pořád si nejsem jistý, jestli Japonsko bude pohromou nebo ne, postupně ale stále narůstá těšení se. Jako obvykle plánování moc nedávám. Tištěná mapa je celkem na nic, Hiking in Japan od Lonely Planet jakbysmet, na internetu toho také moc není, což mé aktivitě moc nepomáhá. Spousta zdrojů je v Japonštině a tak se mi, překvapivě, jako nejlepší podklad zdály mapy.cz, na kterých jsou vidět i pěší trasy. Na místě sice očekávám dobré značení, ale nad mapu není. Takto jsem tedy pokryl pěší část a co mi ještě zbývá, je samotné Tokio. Na to mi zbyde pár dnů na konci a moc nevím co s ním, s čím jsem si celkem jistej je, že se v něm ztratím 🙂 Continue reading

Kolem Vánoc jsem se rozhodl pro Vietnam, jako pro mou dovolenkovou destinaci. Volno mi vycházelo na 33 dní a tak jsem řešil, jestli mám zvolit měsíční vízum (30dní) a nebo tříměsíční. Moc jsem nevěděl, jak zabít ty tři přebytečné dny a tak jsem zvolil nejdražší variantu. Ta spočívá ve třech měsících a více vstupech. Kdybych si chtěl prohlédnout celý Vietnam za jeden měsíc, tak by to byla celkem honička a tak jsem si to rozdělil na dvě části. Únor jih a Březen/Duben sever. Continue reading

Od Biškeku jsem toho moc nečekal a vlastně jediné, co jsem měl na seznamu ke zhlédnutí byl Oš Bazar. Taxikář mne po menších problémech zavezl před vchod do paneláku, kde jeden byt sloužil jako hostel. Název USSR mi nebyl moc sympatický, ale neměl jsem moc energie na další hledání a nakonec se mi tam líbilo. V Biškeku toho opravdu moc k vidění nebylo a jelikož byla vedra, tak jsem trávil vetšinu dne v parcích. To tady bylo příjemné. Dlouhé ulice vedoucí skrz město, takže se nešlo ztratit a v centru spousta zeleně. Continue reading

S provizorníma, o tři čísla menšíma, sandálema se moc chodit nedalo a tak jsem se nechal vézt. Vyzkoušet si jízdu na koni jsem měl beztak v plánu, takže vše vlastně klapalo. Kdysi jsem možná na nějakém poníkovi seděl, ale s velkým zvířetem jsem myslím tu čest zatím neměl. A to jsem měl strávit v sedle dva dny. Continue reading