Je sice teprve leden, takže to bude znít drsněji než by mělo, ale Revenant je pro mne zatím zklamáním roku. Očekávání byla veliká i vzhledem ke všem těm nominacím na Oscara. Na mne bohužel tenhle film moc nefungoval a už od scény s medvědící jsem se začal šklebit. Připadla mi totiž natolik nereálná a od medvědice přehraná, že mne pak už sebemenší divnosti bily moc do očí a ztratil jsem nadhled. Continue reading

Příjemně jsem se pobavil, žádné vulgarity ani obscénosti. Příběh je jednoduchý. Snadno dojatelný, vytrvalý a zodpovědný Brad (Will Ferrell) pomaloučku získává přízeň a důvěru nevlastních dětí a když se mu to konečně podaří, tak se objeví jejich biologický otec Dusty (Mark Wahlberg). Nejenom že je svalnatej, má motorku a umí postavit báječnej domek na stromě, ale ještě k tomu pořídí dětem psa. Souboj otců o lásku dětí (a také ženy) právě začal. Continue reading

Na Berany jsem si zašel ve čtvrtek, kdy jsem měl v plánu se podívat na staromáckej stromeček a chtěl jsem se dostat do zimní atmosféry. V Praze totiž bylo celkem teplo a já odpoledne neměl chuť ani na svařák. Berani jsou islandským filmem a tak jsem neměl pochyby, že počasí nebude plážové, jen jsem se obával, aby to nebylo moc depresivní. Hlavně ke konci šla z plátna opravdu zima a místy byla i legrace, odškrtnout jsem si tedy mohl dva boxíky a odcházet z kina spokojen. Pokud máte chuť se posadit na hodinku a půl do kina a nechat se POMALU unášet příběhem, tak je tohle film pro vás. Jestli jste ještě k tomu fanda do islandských svetrů nebo ovcí, tak tohle prostě musíte vidět 🙂 Českou premiéru měli Berani už před měsícem a i tak nás sedělo ve Velkém sále Světozoru asi dvacet. Continue reading

Chvilku jsem uvažoval o tom, že bych na tohle mohl jít opět do Imaxu, abych si otestoval, jestli mi bude ze 3D opravdu fyzicky špatně, ale jak se dalo předpokládat, v blízké budoucnosti už jsou k mání jen ty nejhorší místa. Na klasické 3D jsem jít nechtěl, tam mne pořád straší Planeta opic a tak jsem vybral klasiku. O dabované verzi jsem neuvažoval ani na chvilku a jelikož jedno takovéto promítání mělo, podle internetového rezervačního systému prodány zatím jen dva lístky, tak nebylo co řešit. Všechny ostatní projekce okolo byly skoro vyprodané, ale čas 16:40 byl v Hostivaři nějaký zapomenutý. Nakonec se nás tam sešlo asi deset a tak jsem si mohl přesednout z místa u uličky, kde mne periferně rušilo světlo ze schodů, trochu víc doprostřed a blíž k plátnu. Tím jsem se vzdálil i od lidí s popcornem a mohl si film pěkně užít. Continue reading

Stejně jako Dětská hodinka i Carol se zabývá životem leseb v 50.letech. Zatímco v Dětské hodince šlo hlavně o vztah společnosti k lesbám, tak v Carol jde spíše o to, jak si to v hlavě poskládaj právě ty dvě ženský. Jednu (Carol) hraje Cate Blanchettová, u které mne dost iritoval její tón a přízvuk paničky z vyšší společnosti a druhou (Therese) Rooney Mara. Kdykoli byl na ni záběr, tak jsem si říkal, jak úžasný to je film. Opravdu pěkně se na ni kouká a právě ona je důvodem, proč se na Carol, někdy v budoucnu, rád podívám ještě jednou. Continue reading

Gangsterka, která mne nijak nepřesvědčila. To by bylo ohodnocení filmu Black Mass v jedné větě. Když bych se chtěl rozepsat, tak bych zmínil, že mi připadlo, že film trvá mnohem déle než 123minut, což je jeho oficiální stopáž. Až na úvodní scénu tu není vůbec žádná akce. Pár chladnokrevně zabitých lidí ano, ale žádné střílečky nebo honičky. Continue reading

Jelikož Slunce zapadalo už o půl páté a hodinu poté už byla opravdu tma, tak jsem si v Mastech zavedl filmové večery. V počítači mi ležela kupa filmů, některé dlouho, jiné zas jen pár týdnů a tak jsem si jich vždy pár nahrál na USB klíčenku, zastrčil do TV, přikryl se dekou a jeden si pustil. Některé byly zajímavější než jiné a ke každému jsem si napsal alespoň pár vět. Continue reading

Dokument o Filipu Topolovi plný písníček Psích vojáků. Nějak extra zábavné, i když vtipných momentů pár bylo. Hold dokument. Continue reading

Do kina jsem vyrazil na kole za tmy a stejně tak se i vracel. Cestou z kopce jsem si toho ještě nevšiml, ale při zpáteční cestě jsem si uvědomil, že zatímco v Mastech není jediná lampa pouličního osvětlení, tak na Polomech je u každého baráku jedna. Nevím jak je to možný, asi to financuje lom. A teď k filmu. Ztraceni v Mnichově je nový film Petra Zelenky, na který jsem zatím četl/slyšel jen kladné recenze a tak jsem měl vysoká očekávání, což nebývá nejlepší startovní bod, protože riziko zklamání je vysoké. Continue reading

Tento film měl být v IMAXu úplná pecka a tak jsem premiérově navštívil toto zařízení na Floře. Ve 3D jsem před tím viděl pouze Úsvit planety opic, kde mi to přišlo jako vyhozené peníze a spíše mi to zážitek ubíralo než naopak. Kdyby se o Muži na laně nemluvilo jako o úžasném zprostředkování zážitku provazochodce právě díky způsobu nasnímání, tak by můj pesimismus k 3D způsobil, že bych na tenhle film nešel a to by byla škoda. Nevím jak by to vyznělo na normálním plátně, ale tady jsem si připadal opravdu jak v kině 21.století. Budoucnost konečně dorazila. Continue reading