Poslední den. Uteklo to a i kdybych měl ještě třeba i týden navíc, tak by stále bylo co k vidění. Na ráno jsem měl v plánu se ještě podívat do Queens, odkud měl být výhled na Horní Manhattan. Den nicméně začínal zataženou oblohou a tak jsem se nijak moc nehnal. Vzhledem k nedlouhému spánku to zas tak nevadilo, původně plánovaný výhled z Empire State jsem ale, hlavně z časových důvodů, vypustil. Continue reading
Na úterý jsem měl naplánovanou budovu Spojených Národů, kde mne, krom samotné budovy, lákala i možnost získání razítka z tohoto místa do pasu. Na místě jsem bohužel zjistil, že razítka už nedávají, a že hlavní budova není dopoledne nasvícená sluncem. Alespoň jsem se tu najedl a poslal pohledy. Hodinovou tour jsem vypustil a tak to vypadalo na docela neúspěšnej den. Další v plánu byl běh po New Yorku a Centrálním parkem, což už bylo lepší, nicméně krapet delší, než jsem myslel. Po sedmnácti kilometrech se mi už moc nikam nechtělo, ale naštěstí jsem se přesvědčil k cestě na brooklynské nábřeží odkaď byl krásný výhled na noční Manhattan. To byl zlatý hřeb dne. Ještě že nade mnou lenost nezvítězila. Do postele jsem se dostal až před třetí hodinou, ale stálo to za to. Continue reading
Přesně jak jsem si myslel – nenašel jsem čas psát sem te samý den co se vše událo, takže tyhle řádky vznikají už v Evropě. Mrzí mne to, protože s čerstvýma zážitkama se mi píše o dost lépe než když je zaspím jednou, neřku-li několikrát. Tak tedy zpátky v čase. Oproti včerejšku jsem tentokrát zamířil do Downtownu, tedy na samotný cíp Manhattanu, projel se trajektem na Staten Island a stihl jsem se i proběhnout. Continue reading
Ráno jsem se hrabal trochu déle z postele, protože jsem si myslel, že bude zataženo, a ven se dostal až před osmou. Bylo sice slunečno, ale od vody foukal studený vítr, takže jsem se po prvních fotkách zase vrátil, abych se trochu přistrojil no a taky jsem si zapomenul náhradní baterky. Dobře, že jsem se pro obojí vrátil, protože slunce moc dlouho nevydrželo a baterka odpoledne došla. Přesně definovanou trasu jsem neměl. Jediným pevným bodem byla Frickova sbírka (Fricks Collection), kde byl kolem poledne volný vstup, fronta nicméně byla taková, že se pevný bod rozpadl v prach. Continue reading
Do třetice běh podél kanálu, i když teda jenom 5,5km, zbytek byl městem nebo parkem. Vyšlo to tak, že první den jsem měl v Solihullu volný, takže jsem si, krom lenošení, mohl dovolit i delší (vzdálenostně) běh, prodloužený (časově) o zastávky na focení. Další tři dny jsem měl směny od sedmi ráno do sedmi večer a běhal alespoň po kousku této trasy zpátky do penzionu, což bylo mezi 7 a 10km. Ráno jsem dával přednost procházkám, nejkratší cestou to byly jen dva kilometry. Směna sama o sobě byla nuda, kde nebylo moc co dělat, takže mi přibyla další knížka do fronty sem na blog, ale také mne po prvním dnu nepříjemně bolel sval na pravé noze. Jak jsem celý den seděl a pak najednou vyběhl, tak tělo moc nadšený nebylo. Teď ale zpátky k prvnímu běhu v tomhle předměstí Birminghamu. Continue reading
Opět běh a opět s týdenním zpožděním. V Kidderminsteru jsem byl jen na dvě noci, takže jsem tuto trasu běžel jen dvakrát. Stejně jako u Rotherhamu i tady pěkně podél vody, bez kopečků, lážo plážo. Continue reading
Před týdnem jsem se dostal do Rotherhamu, který sousedí s mnohem známnějším Sheffieldem, ze kterého jsem také do Rotherhamu došel. Co se běhacích tras týče, tak jsem moc odvážný nebyl a běhal stále stejnou. Podél kanálu, otočka a zase zpátky. Žádné kolečko. Trošku se lišilo místo obratu, takže běhy byly mezi 8-11km, tím ale variabilita končila. Continue reading
Jeden z restíků, které mi sem chyběly dopsat je i Hestercombe. Jedná se o rozlehlou zahradu (park) kolem jednoho panského domu v Somersetu. Už to jsou tři měsíce co jsem toto místo navštívil, takže žádné čerstvé dojmy tu nebudou. V nejbližším okolí domu byla kvetoucí zahrada, která postupně přecházela v park, který se vinul do kopce a jelikož ani dům samotný nebyl úplně v ďolíku, tak tu byl i celkem pěkný výhled do dáli. Continue reading
Předminulý týden jsem měl celý den na přestup mezi autobusy v Paříži a využil ho k návštěvě Versailles. Než jsem dojel do Paříže, tak jsem přecházel v Londýně z nádraží Euston na Victorii, což byla (překvapivě) celkem příjemná procházka. Byla sice už tma, ale i tak jsem v centru poznával místa, kde jsem předloni běhával. Po Versailles se mi už s baťohem chodit nechtělo (možná by mne tam kvůli bezpečnosti ani nepustili) a tak jsem ho nechal v úschovně na nádraží Austerlitz, kde jsem si dal croissant a kafe k snídani a odkud jel přímý vlak (3,55€) až do Versailles, kde jsem měl v plánu zajít do parku a na panství (statek) Marie Antoinetty. Samotný palác jsem se z časových důvodů rozhodl vypustit. Continue reading
Oproti červnu jsem tentokrát opravdu neměl náladu na strmá stoupání a tak jsem povětšinou volil k běhu 10,5km kolečko směrem na západ od Ruthinu. Do protějších kopců jsem nevyrazil ani jedinkrát. Kupodivu se mi zdálo, že tu tentokrát mnohem méně pršelo. Přes den snad vůbec,v noci jen párkrát a ještě k tomu drobně. Continue reading