Tak jo, zase jídlo. Tentokráte jsem poprvé zapékal bagetu. Kvůli tomu, že jsem doma neměl troubu (v remosce by to teďka už asi šlo), mi prostě tyhle základní dovednosti chybí. Naštěstí se na tom toho nedá moc pokazit a tak první pokus vyšel hnedka dobře. Aby to bylo pestřejší, tak jsem vyfotil i zbylá dvě jídla – ovesnou kaši a lososa. Continue reading
Ten týden, co jsem u nového klienta byl (a stále je) pro mne celkem kulinářsko naučný. Snídaně je jednoduchá, to je pokaždé ovesná kaše s ovocem. Jen hodím vločky do hrnce, přiliju mléko a potom přidám ovoce, popřípadě skořici. Na oběd bývá chleba s něčím. Povětšinou nějaká pomazánka, k tomu trochu zeleninového salátu a jogurt s ovocem. Pořádný jídlo je až večer. Včera přišel z internetu velkej nákup a tak jsem dělal lososa s bramborovou kaší, no a dneska tuňáka. Zatímco losos pro mne novinkou nebyl, už jsem ho tady dělal třikrát, tak tuňákový steaky jsem dělal prvně. Continue reading
Ještě se vrátím (už) víc jak měsíc zpátky, abych trochu popsal jak to bylo v Alpách s jídlem. To mi ukrojilo suverénně nejvíc z rozpočtu. Pod deset eur na den se myslím moc dostat nedá, 15-20 je reálnějších. Asi nepřekvapivě záleží, jestli se jí věci nakoupené v obchodech a nebo hotovky v chatách či restauracích. Co se mi teda dostalo za ty necelé dva týdny do žaludku? Continue reading
Cross Buns jsou tradičním velikonočním pečivem v Anglii. Je to takový jejich mazanec. Měly by se snídat na Velký pátek pěkně teplé, právě vytažené z trouby a s trochou másla. Já jsem se s nima nepekl (ani nemám kde), místo toho jsem koupil jedno balení v Lídlu. Continue reading
Sestra klienta byla u kamarádky v Moskvě a zpátky ssebou přivezla pár sladkostí. Nevím kolik jich bylo původně, ale když jsem přijel já, tak tu byly dva druhy minisušenek a dva druhy želé. Zatímco želatinové bonbóny byly co se týče obalu zaměnitelné s jakoukoli jinou zemí původu, pak sušenky byly echt ruské. Continue reading
Když běhám při teplotách do nějakých deseti stupňů, tak pak nemám potřebu nějakého speciálního pití po doběhu a vystačím si s vodou a nebo lépe s čajem. Po teplotním šoku spojeným s přesunem z Anglie do ČR a místní teplotou nad 15 stupňů a s tím souvisejícím pocením, jsem si chtěl hodit do sklenky s vodou nějakou tu mineralizující tabletu a nemohl jsem věřit vlastním očím. Continue reading
Ne nezačínám sbírku ani farmu, jen jsem poslední večer v Rabatu neodolal velkým hrncům uprostřed ulic. Správně, jsme zase u jídla. V obrovských hrncích se vařila voda a kolem nich se na dřevěném vršku vozíku válely prázdné ulity. Byli to takový ti šneci o velikost menší než zahradní, co jsou i v Čechách. Za pět dirhamů (nebo deset, teď už si nejsem moc jistej), tedy za cenu kolem dvaceti korun, dostávám keramickou mističku plnou právě těchto šneků, trochu vývaru a jedno párátko. Continue reading
Více jak dva týdny jsem byl bez přístupu k internetu, takže tu mám krapet resty. Původně jsem si myslel, že zachovám chronologii, ale nakonec jsem se rozhodl, že začnu tím čerstvějším. Už dříve jsem občas zahlédl vozítko mlíkaře, ale až nyní jsem okusil tuto službu v praxi. Continue reading
Omlouvám se za “Stew”, ale opravdu nevím jak se to překládá. Ve slovníku se dozvídám, že jako dušené, podusit. To se mi k tomuhle receptu vůbec nehodí. Dušenou tykev (dýni) si totiž představuji úplně jinak. Když angličani dělají stew, tak maj vždycky velký hrnec a hážou tam všechno možný, takový jejich eintopf. Aintopf je už vlastně skoro české slovo a tak by se tomu dalo říkat tykvový aintopf. Jen nevím jestli mám psát eintopf nebo aintopf, slovník cizích slov totiž uvádí obě varianty. Continue reading
Včera jsem poprvé dělal smaženou slaninu. To je věc u tadytý práce. Nejenom, že se člověk podívá na místa, kam by se sám od sebe nevydal, ale také vaří něco, co by ho pro sebe ani nenapadlo. Možná to někoho inspiruje k anglický snídani, já vajíčko ani fazole dělat nemusel a byla to večeře. Continue reading